Dračák.cz

Krvavá lázeň

Ještě jsme se ani nestačili pohodlně uvelebit a zaposlouchat se do zvuků Dungeonu a už byli tady. Vyrojili se odnikud a obklopili nás ze všech stran. Obrovští netopýři. Po očku jsem sledoval Kudlu. Jeho úsměv nevěštil nic dobrého. V jeho rozšířených zorničkách podlitých krví jsem spatřil náš osud. Otřásl jsem se, ale nebyl čas se tím příliš dlouho zabývat. Vrhli se na nás a po chvíli husí kůži na našich pažích pokryla krev a zbytky střev našich nepřátel.
Skupina se nacházela ve velkém dómu. Po několika krocích se ocitla ve slepé uličce. Než se mohla obrátit a vydat se zpět obklíčila je skupina obřích netopýrů.
Sad – hraničář uchopil svůj široký meč a sekl. Sek byl veden zespoda nahoru a podařilo se mu téměř rozpůlit nejbližší stvůru. Zmítající se tělíčko dopadlo k zemi kde se ještě chvilku trhavě hýbalo. Podle okolních zvuků bylo jasné že bitva je v plném proudu. Sad zachytil vítězný pohled Coraxe – válečníka u jehož nohou se již válelo několik párů potrhaných křídel. Na druhé straně se tyčila postava Xaveria – kouzelníka zahalena v oblaku magického dýmu, který jiskřil ve světle lucerny. Hlavu měl zvrácenou vzad a ústa se mu rychle pohybovala – přivolával magii. V ten okamžik se mu z jeho vztyčených rukou vznesl tetelící se oblak a dopadl na Martina z Boru – zloděje. Když se mrak rozptýlil zloděj vypadal jakoby rozmazán pro okolní pozorovatele. Jeho zrychlené pohyby vnášeli do řad nepřátel chaos. Ale pro kouzelníka, který byl v agonii a neuvědomil si blízkost nebezpečí se toto kouzlo stalo osudným. Tupý úder velkého křídla ukončil jeho snahu dál se zapojit do potírání okolního zla a jeho tělo se tichounce sesulo k zemi. Tím odkryl zlodějův bok a dílo zkázy bylo dokonáno – i zloděj se poroučel k zemi.
Sad i Corax zatím již šlapali ve vnitřnostech pobitých netopýrů. Když tu Sad si povšiml dvou svých přátel ležících na zemi obklopených krvelačnými bestiemi. Houkl na Coraxe a už bok po boku se začali probíjet k jejich tělum. Avšak přesila byla značná a postup nebyl tak rychlý jak si oba přáli. Sad zatočil svým mečem nad hlavou a v otočce přeťal krční tepnu nejbližšího z obrovitých netopýrů. Proud čerstvé krve potřísnil Coraxe. Nevšímal si toho a v klidu porcoval útočníka z boku. Najednou se objevili dva značně vyvinutí jedinci a uchopili těla dvou druhů ležících na vlhké podlaze dómu. Bez větších problémů se s nimi vznesli do výše a zamířili do temných koutů jeskyně. Corax si toho všiml jako první a z jeho úst se vydrala barbarská kletba, kterou ozvěna stěn ještě několikrát zopakovala. Ale to už si Corax klestil cestu za únosci. V patách měl Sada, jehož široký meč protínal v krátkých secích okolní krví ztěžklý vzduch. Za oběma bojovníky zůstávaly chuchvalce střev promísené se zbytky kožnatých křídel dobře zalitých krví. Rychlost obou bojovníků s jakou se drali kupředu a velké ztráty bestie zaskočili. Největší nápor byl odražen. Zbytky raněných netopýrů zmizeli v temnotě. Vysílení bojovníci hleděli do očí dvou obrovských netopýrů, kteří nesli těla jejich společníků. Obě strany váhali s útokem. Netopýři nesoucí zloděje a kouzelníka náhle vzlétli ke stropu dómu těla nechajíc ležet na zemi.
Osaměli.
Získali chvilku na zotavení, tušili, že ještě nemají vyhráno. Sad zhluboka oddechujíc se sesul k zemi a s mečem položeným na stehna se začal soustředit na svá četná zranění, která se po chvíli začala zacelovat. Corax dva kroky před ním rozložil své mohutné tělo odhodlán nepustit k teď bezmocnému Sadovi ani živáčka. Výhružně přitom pohupoval svým mečem.
Přivolané posily netopýrů se začali houfovat na konci chodby. Corax vykročil směrem k nim a výhružně zatočil mečem na hlavou. Netopýři zaváhali a Sad dostal onu potřebnou chvilku času k dokončení meditace a zotavení se. Využil ji. S novým odhodláním se vrhli do boje. Svěží Sad rozséval smrt na všechny strany. Když se dostali k nehybným tělům svých přátel Corax si všiml zlodějova nepatrného pohybu. Kouzelník ležel bezvládně na zemi a z čela mu stékal zaschlý pramínek krve – vypadal zle. Corax poklekl ke zloději a snažil se zjistit rozsah jeho zranění. Zloděj byl při vědomí, ale nebylo to nijak dobré. Všiml si však Coraxova již značně poničeného meče a nabídl mu svůj spolu se svým štítem. Corax bleskově provedl výměnu. Sadovi se mezitím podařilo udržet několik N v uctivé vzdálenosti. Corax láskyplně potěžkal svůj nový meč. Bastard – jeho rodová zbraň. V hlavě mu proběhli vzpomínky na časy, kdy jej děd učíval zacházet s touto zbraní. V příštích okamžicích se netopýři dozvěděli, že jej to naučil velice dobře. Jako by z meče do Coraxe vstoupili duše a síla jeho předků.
Vyrazili proti němu dva. Jeden již se jen stěží držel ve vzduchu – evidentně se na něm podepsal zásah zlodějova meče. Ale co ztrácel na rychlosti to nahrazoval svojí zuřivostí. Vrhl se na Coraxe. Ten se jej hbitě zbavil úskokem do strany a mocným úderem svého štítu jej mrštil na stěnu kobky, bylo slyšet praskání kostí. Corax zaútočil na druhého, jehož lebka těsně obemkla jeho nový meč. Ještě několik rychlých seků a bestie začínali ustupovat. Na Coraxovi již byla vidět únava a tak se trochu stáhl aby mohl krýt Sadovi záda. Boj již netrval dlouho. Zbytky netopýrů zmizeli v temnotě. Sad si setřel krev stékající mu po skráni. Nebyla jeho …..
Osaměli. Sad rychle prohlédl zbytek družiny a pokusil se jí ošetřit co mu jen magenerhie stačila. Bohužel nebylo jí přespříliš …………

Osudné setkání

Nepříliš zotavená družina došla do malé místnosti. Vyčerpaná, bez ME, ale živá. Zatím. V místnosti se z podstavce s plastikou medúzy ke stropu linul proud namodralého světla. Teleport napadlo kouzelníka. Bylo jasné, že na druhé straně na nás čeká náš mazel kamenotvůrce. Skupina nebyla jednotná v názoru zda jít dále prohledávat bludiště dómu či vstoupit do teleportu. Sad tvrdil, že stejně jiná cesta nepovede k východu než přes medúzu a už neměl chuť na další várku netopýrů. Jak se později ukázalo, asi věděl proč. Skupina však trvala na pokračování v průzkumu bludiště.
Stalo se, co se dalo očekávat. Kudlovi oči potemněli a ze stropu se sneslo hejno zákeřných netopýrů a obklopili skupinu. Corax se pokusil zastrašit nepřítele svým barbarským rykem, ale nepodařilo se mu to. Jediný efekt, který to mělo by to, že Sad se tak vyděsil, že se vrhl kupředu zapomínaje krýt si boky. Svůj omyl poznal bohužel příliš pozdě. Srdnatě se bil do posledního dechu. Ten však přišel záhy ……
Však jeho zoufalá akce dala čas jeho druhům.
Kouzelník se již nedal zlákat nabídkou vykouzlit nějakou šílenost (jako například ježka v kleci) a podařilo se mu do vzduchu zavěsit několik zelenavých blesků, které si neomylně našly teplá tělíčka netopýrů a rozprostřela je po stěnách kruhové místnosti.
Corax v extázi srazil nejbližšího netopýra a vrhl se se slzami v očích pomstít Sada. Jeho hněv smíšený se zármutkem udělal své a netopýři si ani nestačili uvědomit svoji smrt.
I zloděj přiložil svůj meč k dílu a tak netrvalo příliš dlouho a roj netopýrů byl rozprášen.
Po této zkušenosti už neměl nikdo chuť na další prozkoumávání chodeb dómu a tak společně vyrazili k teleportu – jediné a správné cestě.

Pro Sada reinkarnace nedopadla příliš dobře a tak na další hrdinský epos v jeho podání si budem muset nějaký čas počkat.

Medúza

Jak jsme předpokládali, a po chvilce naslouchání i uslyšeli, teleport vedl do hnízdečka hadovitého těla – Medúzy.
Pomocí zrcátka se zloděj se Sadem snažili zjistit profil místnosti. Po chvilce se jim podařilo medúzu lokalizovat a zjistit i její směr možného postupu. A tak zloděj se Sadem vymysleli plán na její likvidaci.
Sad = návnada
Zloděj = zákeřný zabiják ze stínu
Skupina pochopila, že reinkarnace u Sada nedopadla nejlépe a tak od něho neočekávala příliš bojového umění a udělala z něj návnadu pro medúzu. Plán byl následující. Sad se svým vysokým charismem na sebe medúzu upozorní a ta jej začne pronásledovat a tím odkryje svá záda pro zlodějův rychlý a smrtící výpad.. Vše je dokonale přichystáno, promyšleno, zloděj uděluje poslední pokyny. Musí to vyjít.
Sad přebíhá mezi sloupy – medúza jej zpozoruje – potvrzuje to mohutným rykem
Sad si malounko káknul ale je připraven neselhat
Medúza se plazí uličkou k sloupu, za kterým se skrývá Sad, míjí sloup v jehož stínu se skrývá zloděj. Vše jde podle plánu. ALE, co to, Corax se chystá spustit svůj válečný povyk (tím by odklonil medúzu od původního směru přímo ke zloději). Naštěstí duchapřítomný zloděj zasahuje a Coraxe utiší. Akce je zachráněna. Prozatím.
Medúza se blíží k Sadovi, prochází kolem zloděje, je zle, určitě jej objeví. Ne pokračuje. Zloděj útočí a probodává medúzu, která k nelibosti Kudly padá bez většího odporu k zemi. Družina křepčí a veselí se nad snadným vítězstvím a Kudla končí seanci s tím, že mu pro dnešek došly potvory a že musí jít připravit na příště pár opravdu tuhých příšer …

Jatka v dómu

Odpočatí po boji s medúzou a plní očekávání jaké překvapení nás čeká v neprobádaném rohu místnosti jsme se vrhli do nové seance. V předtuše velkého pokladu jsme rychle postupovali vpřed a odkrývali hexy na mapě. A v tom se objevila – velká truhla! Sad, Corax a Zloděj se blížili k truhle.
Kouzelník bohužel se nemohl drancování zúčastnit, protože se o něj pokoušela nějaká záludná choroba a jeho soukromá bylinkářka mu nakázala klid na lůžku – s ní.
Zloděj truhlu rychle prozkoumal a zjistil, že se na ní můžeme vrhnout bez nebezpečí záludných nástrah. Vrhli jsme se.
Zlato a drahé kamení nás zalilo svým studeným světlem. Corax se vrhl po zbroji a většinu zlata přenechal Zloději a Sadovi . Snad tušil, že se u nich dlouho neohřeje. Mezi zlatem se objevila drahými kameny vykládaná truhlička. Největší cennost z celého pokladu se bude jistě ukrývat uvnitř. Zloděj, ve snaze potvrdit tuto domněnku, otevřel truhličku příliš zbrkle a bez obezřetnosti a to se mu vymstilo. Neboť truhlička ukrývala malého jedovatého hádka a ten milého Zloděje kousl.
Mrtev.
Hádka poté Corax zašlápl. Byl to takový chcípáček ……….. . Sad a Corax si v poklidu rozdělili Zlodějův podíl.
Skupina se nám dnes rozrostla o Barbara hraničáře Vojtíka a dva alchymisty Rohlu a Jarču. A i Zloděj se nám již reinkarnoval a tak šestičlenná skupina sledovala s úžasem zjevení mystické osoby, která jim zadala, kromě jiného, nalézt prastarý netopýří amulet v podobě drápu. Dostali jsme celkem jasné instrukce, kde jej nalezneme a bylo jasné, že se to neobejde bez litého boje. To se nejvíce zalíbilo barbarům, kteří vyrazili k průlezu, který vedl do sídla netopýřího bosse. Nažhavení barbaři nás neomylně dovedli na místo s plazivkou, malou úzkou průrvou ve skále jejíž ústí bylo ve velké místnosti – sídlu Bosse. Corax doběhl k průlezu jako první, za ním supěl Vojta a už se hrnul do plazivky, ale ouvej jakmile se kolem barbarů obtočil temný tunel, tak byli s husí kůži venku a už je nikdo do plazivky nedostal. Jejich válečný ryk a bušení mečů o zbroj rozléhající se dómem měl jediný výsledek a to, že nás napadli netopýři již před plazivkou. Ale to už Sad, Zloděj a Rohlík byly uvnitř a už zjišťovali, že přežití nebude dnes snadné. Zvláště poté co se objevil obrovský netopýr doprovázený svojí ochrankou.
Mezitím venku, k velké radosti obou barbarů, se objevili netopýři a zaútočili. Vojta svým hrdelním hlasem naježil srst na zátylku prvního z nich a vzápětí mu již tuto srst rozhrábl svým mečem. Corax na druhé straně začal tančit svůj tanec s mečem. Bastard se kmital sem a tam a po jeho lesklém ostří brzy začala stékat rudá krev.
Po chvilce nebylo co dělat a tak poslouchali skrz plazivku boj uvnitř jeskyně. Coraxe napadlo, že by mohl skrz plazivku střílet z luku dovnitř. Naštěstí tuto myšlenku nejprve vyřkl nahlas než jí začal provádět a tak byl včas této myšlenky zbaven. Naštěstí to byla po dlouhou dobu jeho jediná myšlenka.
Po neúspěšném pokusu obou barbarů dostat se skrz plazivku do doupěte bosse netopýrů se vydali Sad se zlodějem následování nesměle Rohlou dovnitř. Seběhlo se to velmi rychle, byli po celé místnosti. Nečekali, útočili. Přes mihotavé variace meče byl vidět Sadův zpocený obličej. V jeho svalech se míhala obrovská energie, ale bude jí dnes dost. Proti němu stáli čtyři statní netopýři a za nimi se tlačili další. Vyrazil proti přesile. Jeho seky zraňovali, ale nezabíjeli, k jeho škodě. Mezi tím již Zloděj porcoval v rohu další nájezdníky.
Alchymista Rohla vytáhl zlatou minci a dumal zda se má zapojit do boje či jen přihlížet. Rozhodne mince. Vyletěla z jeho ruky vysoko ke stropu . Pana nebo orel, boj či ústup. Mince dopadla. Bohužel zaklínila se v dlaždici na zemi u alchymistových nohou. Neplatný hod.
U sadových nohou se již zmítala v posmrtných křečích dvě křídla. Stejně tak už bylo i u Zloděje, který se snažil dostat k umdlévajícímu Sadovi a napadnou jeho soupeře z boku, Stále jich tam bylo velmi mnoho. Sad nestačil odrážet všechny útoky a tak se na jeho těle začala objevovat krev. Jeho krev….
Rohlík sebral minci a opakoval svůj pokus. Mince opět vzlétla, při pádu narazila na hranu dlaždice a odkutálela se pod nohy bojovníků. Tam se mu pro ní vlézt nechtělo, ale nechat tam zlatou minci to se mu také nelíbilo. Vytáhl meč. „Vytáhl meč“, zavolal radostně Sad na zloděje a usekl nejbližšímu netopýrovi hlavičku. Zloděj s údivem sleduje jak si Rohlík kleká na zem a snaží se pomocí meče vytáhnout zakutálenou minci. Daří se mu to, ale jen velmi pomalu a mince se několikrát převrátí. Neplatný pokus. Je nutno hod opakovat.
Mezitím se druhý alchymista, Jarča, prodral plazivkou a zapojuje se , sice jen velmi nesměle, do boje. Pro Sada přišla pomoc pozdě a klesá pod dunivým přívalem ran netopýřích křídel. Po Sadovi se uvolnila cesta k Rohlíkovi a ten se rázem ocitl v bitevní vřavě. Rohlík zpozoroval nebezpečí včas a začal ustupovat před jedním z netopýrů. Přitom zběsile mával mečem sem a tam. Hrozilo nebezpečí, že zasáhne někoho z spolubojovníků. Bestie se k němu rychle přiblížila a chystala se zaútočit na mumlajícího Rohlíka, že už má rok schovaný lektvar pavoučí nevolnosti, tak ať si moc nedovoluje. Rychlý výpad zlodějova širokého meče zastihl bestii nepřipravenou a ukončil tak Rohlíkovu přednášku, ten se trochu vzpamatoval a už si vybíral nejlepší místo odkud bude moci pozorovat bojovou vřavu. V ní vynikal především pohyb zloděje, který v tanečních kreacích pohybující se jeskyní odsekával pomalejším a méně obraným netopýrům pařátek po pařáku. Jarča je bleskově dobíjela svým párátkem. Rohlík se uvelebil v jednom výklenku nedaleko a sledoval se zájmem ladný zlodějův pohyb. Bylo na něm vidět že je pevně spjat se skupinou. Klouby na rukou mačkající si palce mu zbělely. Najednou před něj dopadlo polomrvé tělo. Rohlík se na něj s šílenou grymasou vrhl a ukončil jeho snahu vrátit se do boje a umřít důstojnější smrtí něž-li být přišpendlen k zemi mečem. Zloděj mezi tím usilovně bojoval s bossem, Jarča se mu snažila pomoci seč jí síly stačily a velmi svědomitě od něj odváděla pozornost. Boss nevěděl kam zaútočit dřív. Než si mohl vybrat, zloděj mu ulehčil rozhodování a krátkým sekem vedeným podél jeho těla mu od něj oddělil křidélko. Boss ve vývrtce padl k zemi, kde už nebyl problém mu s odseknutého krku sebrat amulet s netopýřím drápem.
Uvnitř bylo dobojováno. Rohlík sebral ostatky Sada, především ty, které měly nějakou hodnotu a vyrazilo se prozkoumat funkčnost nalezeného drápu. Skupina nebyla úplně jednotná co se týkalo použití a místa použití drápu. Tato nejednotnost byla splacena krví dalších tří hrdinů. Nevím koho již napadlo, v kuloárech se tvrdí, že prý Coraxe, ale pochybovači říkají že již jednu myšlenku dnes měl a tak se přesně neví, jít do uličky smrti, kde byl vybojován velkolepý boj z minulého dílu. Skupina vyrazila směrem k slepé uličce.
Směrem k pasti.
Směrem k hřbitovu.
Reinkarnovaný Sad, spíš Sadíček, sotva meč unesl, se přidal k ostatním. A jak dorazili tak se přesně opakoval hromadný útok na družinu, kterou ze všech stran obklopili krvelační netopýři.
Zbraně se zaleskly v mihotavém světle lucerny a za chvíli již vzduch páchl po krvi. Tentokráte to byla ve velké míře krev naší družiny. Ztráty byly značné. Jediný Zloděj a Corax tuto vřavu přežili na nohou.
Slepá ulička měla asi 20 sáhů. Na jedné straně Corax spolu se Sadem, na druhé Zloděj s Vojtou, uprostřed alchymisté Rohla a Jarča. Ulička neměla po celé své délce strop a tak se netopýři snesli mezi skupinu dost náhodně a měli proto možnost zaútočit na všechny součastně.
Zloděj pochopil, že netopýři skrze strop se nedostanou a tak si v uličce našel místečko pod stropem a stoje zády ke zdi měl přehled o náletech netopýrů a likvidoval je ještě dříve nežli měli čas se mu pořádně dostat k tělu.
Corax stál po boku Sada a využíval všechny zkušenosti nabité v minulém boji s těmito zrůdami. Sad, Sadíček moc skupině nepomohl. Nežli se nadál dvě rány ho složili k zemi. Tím odkryl Coraxův bok, ale naštěstí bastard v coraxových rukou již se vypořádal s netopýry před ním a tak se plynule mohl přesunout k novým útočníkům.
Vojta utrpěl první úder tak mohutný, že poklesl v kolenou a jen tak tak že neupal. Druhou ránu se mu sice podařilo vykrýt mečem ale už neměl dostatek síly k tomu aby zaútočil. Zlodějův meč mihnuvší se vzduchem jeho protivníka vyřadil. Od té doby se snažil Vojta kličkovat mezi jednotlivými netopýry, aby se s nějakým náhodou nepotkal. Tento způsob úhybných manévrů napodoboval velmi obratně i Rohlík, který spolu s Vojtíkem vytvořili stínovou dvojici tančící mezi svisty Zlodějova a Coraxova meče. Bohužel tanec se chýlil ke konci. Vojtíka srazila rána ze zadu a na jeho těle se objevila velká temně rudá skvrna. Rohlík v zoufalé snaze otočku vymanévrovat byl hozen úderem na stěnu, po které se svezl k zemi. Jeho popelavý obličej nevěstil nic dobrého, ale ještě jiskřička života v něm zůstala. Druhý alchymista se snažil seč mohl aby pod jeho nohama skončilo co nejvíce materiálu ke zkoumání v podobě netopýřích tělíček. Bohužel jeden výpad už téměř mrtvého netopýra tuto snahu definitivně ukončil. A tak Corax se Zlodějem dobili zbytky netopýrů, vzali Rohlíka na záda a vyrazili k zarostlému východu. Zde už na ně čekali reinkarnovaný Sad s Jarčou. Na Sadovi bylo vidět, že je velmi dobré kondici a velmi ležérně si pohrával se svým mečem těšíce se jak s ním rozpáře nějakou pěknou zrůdičku. Kupodivu netopýří amulet – dráp fungoval a družina se prokousala ku světlu krásného podzimního dne. Do civilizace to nebylo daleko a tak čtveřice s Rohlíkem na zádech dorazila do vesnice bez větších problémů. Zde strávila příjemný den nakupováním a uložila se k spánku. Do jakého rána se probudí to ví jen …… Kudla ……..