Úvod do Martinova dobrodružství
Byl to ptačí trylek? Nebo jen další vzdálené zaječení někde v nižším patře? Cítím snad na kůži šimrání lehkého letního větříku nebo je to závan otevíraných dveří, za kterými bude číhat další horda nepřátel, kterým jsem nikdy v životě nic neudělal? Já snad ty oči opravdu otevřu…ale nechci, nechci…hrozně se bojím, že umře ta naděje, že jsme opravdu konečně venku….
Zamrkal a chvíli jen tak ležel na kraji palouku a sledoval mraky plynoucí po letní obloze. Maně přejel prsty po strunách své loutny a zkusmo zahrál několik tónů… Za chvíli se pomalu posadil a stále ještě trochu omámeně se rozhlédl po okolí. Různě po okolí byly roztroušeny prastaré rozvaliny zarostlé křovím a bodláčím. A těla. Těla jeho druhů, se kterými se po několik týdnů prosekával tucty nepřátel.
S hrůzou se pomalu otočil ke středu palouku. Byla tam. Uprostřed palouku se opět leskl nezaměnitelný zlatý jehlan. A nebezpečně blízko něho se právě začala zvedat stejně nezaměnitelná silueta obtloustlého kněze z Mazlinburgu. Pomalu se vysoukal na nohy, provedl svůj tradiční očistný rituál …
Ale ne, zpátky ve vlastním světě a jedna z prvních věcí, kterou uvidím, je tohle!!
… a zaměřil svou pozornost na ten malý zlatý jehlan. Nenápadně se rozhlédl…
Ale ne, on je snad nepoučitelný, on se snad chce toho prokletého předmětu dotknout znovu!!
…utřel si náhle vyřinuvší se provazce slin a kulhavě se vydal směrem ke zlaté pyramidě…
Néééé!!!
