9 července, 2013 Categorized under: Nezařazené - 1 Comment

Úvod do Martinova dobrodružství

Byl to ptačí trylek? Nebo jen další vzdálené zaječení někde v nižším patře? Cítím snad na kůži šimrání lehkého letního větříku nebo je to závan otevíraných dveří, za kterými bude číhat další horda nepřátel, kterým jsem nikdy v životě nic neudělal? Já snad ty oči opravdu otevřu…ale nechci, nechci…hrozně se bojím, že umře ta naděje, že jsme opravdu konečně venku….

Zamrkal a chvíli jen tak ležel na kraji palouku a sledoval mraky plynoucí po letní obloze. Maně přejel prsty po strunách své loutny a zkusmo zahrál několik tónů… Za chvíli se pomalu posadil a stále ještě trochu omámeně se rozhlédl po okolí. Různě po okolí byly roztroušeny prastaré rozvaliny zarostlé křovím a bodláčím. A těla. Těla jeho druhů, se kterými se po několik týdnů prosekával tucty nepřátel.

S hrůzou se pomalu otočil ke středu palouku. Byla tam. Uprostřed palouku se opět leskl nezaměnitelný zlatý jehlan. A nebezpečně blízko něho se právě začala zvedat stejně nezaměnitelná silueta obtloustlého kněze z Mazlinburgu. Pomalu se vysoukal na nohy, provedl svůj tradiční očistný rituál …

Ale ne, zpátky ve vlastním světě a jedna z prvních věcí, kterou uvidím, je tohle!!

… a zaměřil svou pozornost na ten malý zlatý jehlan. Nenápadně se rozhlédl…

Ale ne, on je snad nepoučitelný, on se snad chce toho prokletého předmětu dotknout znovu!!

…utřel si náhle vyřinuvší se provazce slin a kulhavě se vydal směrem ke zlaté pyramidě…

Néééé!!!

…. Náhle se paloukem rozlehl pronikavý výkřik následovaný prudkým poryvem vichru, který popadl po zlatu lačnícího mnicha a mrštil s ním pryč od středu palouku. Jeho tělo narazilo do polorozpadlé zdi a jeho mysl se odebrala zpět do hlubin bezvědomí.

Výkřik probral i zbytek družiny, porůznu rozházený po celém palouku. Bard si ihned všiml smyslné eladrinky Heliy a vydal se jí pomoci zvednout se na její rozkošné nožky. Po chvíli se k němu přidal i asketický mnich Džeian a mistr magie Corvus.

„Vypadá to, že má trpělivost nakonec přece jen růže přináší,“ ozval se z větví blízkého rozložitého dubu známý hlas. „I když je mezi nimi i nějaké to bodláčí,“ dodal hraničář Sad s pohledem upřeným na bezvládné tělo kněze Quida.

Helia se okamžitě vytrhla z horlivě nápomocných rukou zbývajících členů družiny…

Sakra, takže další zápis do Sebraných spisů Chrabroně Zlatohlasa bude muset chvíli počkat ..

… a vrhla se do náruče přicházejícího muže s obyčejným lukem na zádech.

„Chyběl jsi mi, Sadíčku,“ pípla Helia již pevně přitisknutá k Sadově hrudi.

„Ty mně taky, Heilo,“ třesoucím se hlasem pronesl Sad.

„Helia, jmenuji se Helia, ale to nevadí, nic si z toho nedělej, drahý.“

Asi budu zvracet…

Po radostném shledání se družina usadila k ohni v blízkém Sadově tábořišti. Povyprávěli si navzájem své neuvěřitelné příběhy, pojedli nad ohněm opečenou srnu a po chvíli znaveni usnuli pod dohledem v tranzu odpočívajících eladrinů. Hned ráno probrali také Quida a vyrazili směrem k nejbližšímu městu….

Budu jim to muset nějak říct. Ale jak. Hrozně nerad je opouštím, ale není zbytí. Pěvec mého formátu se nemůže kdoví jak dlouho toulat v nějakých multidimenzionálních pyramidách, pouštích nebo bažinách a zanedbávat své fanoušky a obzvláště fanynky. Až budeme popíjet u Vyžilé děvky, na chvilku se zdejchnu a přinesu aspoň něco na rozloučenou..

Nejbližším městečkem byla Horní Firtutuda, poměrně slušně zásobené město v jižní části Therundského baronství, ležící na obchodní stezce vinoucí se Therundským baronstvím podél Trollích blat k moři. Pro Sada to byl samozřejmě naprosto nevyslovitelný název, a tak mu začal říkat zkráceně Fortituda. Družina zapadla do první hospody, kterou našli, což byla Vyžilá děvka na hlavní silnici. Po chvíli se k nim přidal i Chrabroň, který si předtím potřeboval něco zařídit ve městě, a hodil na stůl kus ovčí kůže.

„Dyk more,“ pronesl Džeain.

„Není zač,“ odpověděl Chrabroň, trochu zmatený, že jindy nechápavý Džeian hned poznal, o co se jedná a děkuje mu.

„To je vaše,“ ukázal Chrabroň na ovčí kůži. „Je to směnka na 26 528 zlatých a můžete si za ni nakoupit zboží v místním Krámku pro dobrodruhy. Prodal jsem vše, co pro mě nemělo žádnou cenu, a rozhodl se, že vám to věnuji. Berte to jako dárek na rozloučenou, protože naše cesty se zde rozcházejí. Mám dostatek materiálu na několik hrdinných eposů a hodlám je všechny sepsat, pomilovat přitom co nejvíce žen a dívek a vůbec si všeobecně žít v luxusu. Vím, že to beze mne budete mít těžké, ale snad jste se za tu dobu, co jsme spolu strávili, něco naučili a zvládnete to i beze mne. No a snad se někdy ještě potkáme.“ S těmito slovy a novou melodií na rtech se bard otočil a vyrazil pryč. Před dveřmi se však zarazil, vrátil se ke stolu, popadl Heliu kolem pasu a vášnivě ji políbil, až zrudla i její bělostná eladriní tvář. A poté již družinu opustil opravdu.

A co se dělo dál? Družina ještě chvilku poseděla u Vyžilé děvky a vyslechla si, co se za dobu jejich nepřítomnosti v kraji, stalo. Zvěsti o tom, že bude dobrá úroda, že bude špatná úroda, že bude krutá zima a že bude mírná zima atp. Zajímavěji už zněly povídačky o výpravě baronova syna na jih, na které měl potřít blíže neurčené problémy kolem obchodní cesty. Také zprávy o útocích obrů na severu a vodního lidu na jihu také zněly celkem věrohodně. S ubývajícím časem a přibývající medovinou nabývaly historky na rozmanitosti, až už to bylo i na Džeiana moc a družina se odebrala do svého pronajatého pokoje, kde strávila po dlouhé době noc v relativním klidu a pohodlí. Druhý den družina utratila veškerý obnos zapsaný na směnce v Krámku pro dobrodruhy, který se ukázal býti překvapivě dobře zásobený. Několik týdnů družina čistila okolí od různých lupičských tlup a osamělých nestvůr a přijímala jakoukoliv práci, už jen aby se tolik nenudili.

A tak řízením osudu či čistě náhodou, po další úspěšné výpravě, se v jedné boční uličce před družinou s hlasitým „PUFFF“ zhmotnil podivný barevný vůz s nápisem „KIERA – věštění všeho druhu téměř zdarma“. Po chvilce se otevřely dveře a z nich se vysunula stará seschlá ruka, která pokynula družině, aby vešla dál….

 

DOVĚTEK

Takže co pro vás předchozí text všechno znamená?

Těch 26 528 zlatých opravdu máte. Tedy spíš jste je měli, protože už jste je všechny utratili v Krámku pro dobrodruhy. Za co, to je jen a jen na vás, jediným omezením je maximálně 10. úroveň kupovaného předmětu. Dohodněte se spolu navzájem, kdo si co koupí, dřív než začne samotné dobrodružství, až začneme, už tato událost proběhla.

Kdo nejste na 10. úrovni, tak jste za těch několik týdnů čištění okolí Horní Firtitudy získali dostatek zkušeností na to, abyste na 10. úroveň postoupili. Postupy si proveďte opět předtím, než začneme hrát.

Opustil vás bard Chrabroň a vrátil se hraničář Sad. Pokud někdo chystá odchod další postavy a příchod jiné postavy, opět zajistěte vše potřebné opět dopředu. Ideální by bylo literární zpracování formou hrdinského eposu.:-)

A teď něco málo k chystaným změnám, které by měly zpříjemnit hraní.

Jakýkoliv kontrolní hod na Skilly (arcana atd.) bude stát jen menší akci. Chci vás donutit je používat i během boje. Zkuste někdy nepřítele zastrašit, ukecat nebo oblbnout tak, že s vámi přestane bojovat. Zkuste se někdy zamyslet nad tím, co je nestvůra, s kterou právě bojujete, zač a zda nemá nějaké slabiny. Zkuste se uprostřed boje schovat za nábytkem a přesunout se do míst, kde vás nepřítel nebude čekat apod.

Každý útok, který bude cílený na jednoho nepřítele, a který v sobě bude mít prvek překvapení (tj. překvapení na začátku kola nebo útok na nepřítele, který je v boji s někým jiným a netuší o vás apod.), bude mít šanci na tzv. okamžité zabití. Házet si na něj budu já, šance bude minimální, ale třeba vás to donutí trošku zpestřit boj.

Jakékoliv invence budou odměňovány.:-) Obzvlášť roleplaying. Já v něm nejsem nijak zvlášť dobrý, ale budu se také snažit.:-)
map

One Response to “Úvod do Martinova dobrodružství”

Leave a Reply