Archive for Duben, 2005

Duben 1, 2005 Categorized under Nezařazené

seance 1.4.2005

V hlavních rolích: Džája, Jarča, Martin, Míla, Rohlík a Tomášek

Vedlejší role: trpaslíci, vojáci, Atimach, Sven, barbaři, kladivoun, Thogajci, havran, měšťané
a vesničané

Special Main Star: Kudla

Družinu jsme opustili ve chvíli, kdy část bloudila po Terranu, hraničář se právě z posledních sil dotrmácel k branám stejného města a zloděj je eskortován do Drinopole, kde se sbírá armáda pro boj s východní říší. Jak se jejich cesty ubíraly dále?

Sad, Timbuktoo a Xaverius

Dvouhodinovou lhůtu, kterou si Atimach vymínil při jednání s Xaveriem a Timbuktoo, se tito dva hrdinové rozhodli strávit menší prohlídkou města Terranu. Ukázalo se to jako velice prozíravé rozhodnutí, neboť se čirou náhodou potkali se Sadem, který jim povyprávěl o smutném konci Coraxe VI.-ého a o všem, co se stalo od té doby, co se jejich cesty rozdělily. Pravděpodobnost tohoto setkání byla asi 1 000 000 ku 1, takže bylo prakticky nevyhnutelné. Xaverius s Timbuktoo zase povyprávěli o svých zážitcích Sadovi a dvě hodiny uběhly jako mávnutím kouzelného proutku, a tak se tato trojice vypravila zpět ke kouzelníkovi Atimachovi. Ten je již očekával. Měl pro ně připraveny flakónky pro Svena a předal jim je s výslovným upozorněním, že je za nic na světě nesmí otevřít, jinak substance, která se v nich nachází, ztratí svou moc. Před odchodem si jednotlivé hrdiny ještě jakýmsi záhadným způsobem vyzkoušel, ale z čeho a jak, to zůstalo kronikáři utajeno. Byla pouze zaznamenána památná věta „všichni jste testem prošli, můžete tedy jít“. Není však jisté, zda vůbec byla řečena a pokud ano, tak zda ji řekl Atimach a pokud ano, zda ji řekl našim hrdinům a ne někomu úplně jinému. Další instrukce jim již má předat Sven po obdržení flakónků a ten pro ně bude mít i další úkol – donést nějakou vzácnou knihu.
Sad, Xaverius a Timbuktoo tedy vyrazili zpět do Silvenu. Atimach jim ještě na cestu věnoval glejt, který je opravňoval k volnému průchodu skrz pevnost v Psím žlebu. Sad se dozvěděl o trpasličí pevnosti, kterou kouzelník s alchymistou navštívili cestou do Terranu a přemluvil je, aby se tam zašli podívat ještě jednou, že trpaslíci jsou pověstní svými excelentními výrobky z kovu a že by jistě stálo za to, utratit tam nějaké těžce nalezené peníze. Oba nakonec souhlasili a po krátkých peripetiích s trpasličí hlídkou se dostali do Tolmenu, kde nakupovali ostošest u obchodníka s citem pro řemeslo ale bez citu pro řeči. A tak nastal již pověstný kolotoč smlouvání o ceně, který zabral opět spoooooustu času. Po velkých nákupech se trojice hrdinů vrátila zpět ke karavanní cestě a na noc přespala v malé vísce.
Další cesta probíhala již bez větších zastávek a problémů. Glejt pomohl k hladkému průchodu skrz Psí žleb a také cesta přes řeku do Tauritu proběhla celkem bez problémů, i když se Sadovi zdála poněkud drahá. A tak se nakonec bez problémů vrátili do Silvenu a odevzdali lahvičky Svenovi.
Ten je již překvapivě očekával a předal jim za ně slíbenou odměnu. Hned pro ně měl také další úkol. Jak již předeslal Atimach, jednalo se o získání zvláštní knihy. Kniha je celá černá a je na ní stříbrný emblém s vyobrazením hory, nad kterou přelétá drak. Problém tkví v tom, že kniha se spolu s několika dalšími vzácnými spisy nachází někde v podzemí opuštěného klášteru ve městě Lho, které se nachází v Noriku, což je hornatá země daleko na severu. Z části ji ovládají Arecijci a z části Norci. Na cestě tam se musí projít skrz průsmyk Tliny, o kterém se říká, že je začarován.
Úkol byl přijat, i když se smíšenými pocity, protože to vypadá na velice problematickou misi, obzvlášť když v Noriku zuří neustálé půtky mezi Norky a Arecijci. Každý z družiny pak získal odpověď na jednu svou otázku, která ho trápila a Timbuktoo dokonce získala i jakýsi amulet, který je znakem Norků a který jí usnadní jednání s nimi. Pro Sada by tato mise mohla být i misí za spásu svého života, neboť Ohnivý prsten, který má donést do chrámu bohyně Namnete, byl ukraden barbary ze severu, takže je zde jistá šance, asi 1 ku milionu, že by ho mohl nalézt…

Corax VII., Martin z Boru a Santiago

A co zatím dělo se zlodějem?
Toho jsme opustili ve chvíli, kdy se ho jeden z kolegů branců snažil přesvědčit k hazardu.
Z hazardu nakonec sešlo, protože si to vyzyvatel rozmyslel. Když si ho zloděj prohlédl pozorněji, vzal v úvahu jeho barbarské rysy i chování, tak si nemohl nevšimnout, že je tato osoba velmi podobná jeho kamarádovi Coraxovi VI, kterého naposledy viděl v klášteře Namnetek,. Zeptal se ho tedy, zda se s ním nezná a hoplá, on to byl jeho bratr, Corax VII. Ve světle tohoto poznání si zloděj přeci jen pozorněji prohlédl zbytek osazenstva vozu a hoplááá, koho tam nenašel. Mezi branci byl i alchymista Santiago, kterého viděl naposledy po studené koupeli v horské říčce, kdy se spolu protloukali temným podzemím. To bylo ale radostné setkání.
Radost se ale brzy proměnila ve zmatek a zděšení, protože Coraxův bratr se ukázal jako naprosto bláznivý, agresivní a smyslů zbavený barbar. V záchvatu křeče obludnosti se vrhnul na nebohého spícího spolubrance ležícího u stěny vozu a jal se do něj sekati svým barbarským mečem. Martin se Santiagem se poté, co se vzpamatovali ze šoku, snažili barbara od jeho úmyslů odradit tím, že se mu celou svou vahou pověsili každý na jednu ruku, ale křeč obludnosti je křeč obludnosti a nebylo to nic platné. Coraxe to pouze na chvíli zdrželo a poté, co je setřásl, tak začal nebohého spolucestujícího rubat dál.
Naštěstí si toho všimli i vojáci doprovázející eskortu, vtrhli do vozu a barbara zpacifikovali. Jeho oběť byla odnesena z vozu a nakonec po několika dnech svým zraněním podlehla. Corax byl svázán a ponechán na korbě se zlodějem i s alchymistou, kteří z celého incidentu nakonec vyvázli bez újmy na zdraví i na pověsti.
Následovaly 3 dny strastiplné cesty do Drinopole plné slibů, přemlouvání, úlisných řečí, výhrůžek, pokusů o vysvobození se, vzteku, bezmoci a podlézavosti z Coraxovy strany. Martin se Santiagem však byli neoblomní a pod vlivem ještě živých zážitků odolali veškerému nátlaku a Coraxe neosvobodili. Veškerých dalších pokusů o osvobození se pak Corax vzdal pod pohrůžkou roubíku.
Poté, co tato povedená trojice dorazila do Drinopole, byl barbar v poutech odveden do vězení a zloděj s alchymistou mezi ostatní brance. Zloděj se ve snaze nějak uniknout z každodenní pravidelnosti vojenského života přihlásil, když byli dotázáni, kdo umí dobře bojovat a mluví jazykem sárí, ale v testech z jazyka neuspěl a po chvilce pošťuchování se holí s alchymistou nakonec oba vzdali i fyzické testy.
Večer pak byl jako zpestření těžkého vojenského života na pořadu dne souboj Coraxe s dalšími dvěma vězni. Ty by asi i bez problémů zvládl, ale uprostřed souboje se v aréně objevila opravdu impozantní postava neznámého bojovníka s impozantním kladivem v ruce. O impozantnosti kladiva se Corax přesvědčil hned vzápětí, kdy ji pocítil na vlastní hlavě a rázem bylo po souboji.
Zloděj s alchymistou se zatím snažili zjistit nějaké bližší informace o táboře a nepříteli, s kterým se bojuje, ale nikdo jim nevěnoval moc pozornosti. Té si užili dost a dost až ve chvíli, kdy se pod vidinou možného propuštění z armády, dobrovolně přihlásili na tajnou záškodnickou misi na hrad Marne, který padl do rukou nepříteli. Jejich úkolem má být znovuzískání plánů na výrobu Jižního plamene, výbušného alchymistického výrobku.
Dostali přesný popis cesty až k Marne, kdy mají minout vesnici Pas a dostat se až do vesnice Iln (má v erbu dva zkřížené meče). Jihovýchodně od ní v horách leží hrad Marne. Je vypálený a někde v jeho podzemí by měly být schovány hledané pergameny.
Po vyslechnutí instrukcí se zloděj s alchymistou vybavili na cestu a měli taktéž přání popovídat si s Coraxem. Ten jim sdělil, že na brance na voze zaútočil proto, že se ho někdy v minulosti pokusil zabít a že kvůli tomu choval ve svém srdci vůči němu tu největší zášť. Stále sice nevzbudil svým projevem důvěru, ale rozhodně alespoň vyvolal pochybnosti.
A tak Martin se Santiagem vyrazili vstříc podzemí hradu Marne. Dostali odznaky příslušnosti k 5.drinopolské legii a po pár hodinách cesty dorazili do Paasu, který leží mezi Drinopolí a Ilnem. Zde se dozvěděli, že na Iln podnikli nájezd Thogajci a vypálili ho, ale arecijská armáda ho dobyla zpět a teď tam likviduje škody. Z Thogajců se vyklubal onen východní nepřítel, proti kterému se bojuje.
Zloděj s alchymistou se tedy vydali neprodleně na cestu a po několika hodinách cesty uviděli po své levé ruce řeku a na jihovýchodě kouř stoupající k nebi. Iln. Vesnice byla v troskách a všude se pohybovali vojáci a zbytky místního obyvatelstva obnovující svá stavení.
Po několika marných pokusech a několika zbytečně vydaných úplatcích při snaze zjistit bližší informace o hradu Marne a o možných přístupových cestách do něj, se Martin se Santiagem vydali do hradu na vlastní pěst.
Vyrazili po setmění a po chvíli je zarazil zvuk kroků za jejich zády. Překvapivě se tam objevil barbar Corax v doprovodu jeho přemožitele z arény, kladivouna. Oba na sobě měli znaky 4.drinopolské legie, tak se zloděj s alchymistou ničeho neobávali až do chvíle, kdy se hovoru ujal kladivoun a požádal je o všechny jejich cennosti. To se jim ovšem ale ani trochu nelíbilo a tak se zloděj hrdinně postavil Coraxovi a alchymista začal hrdinně utíkat před kladivounem. V tu chvíli se však ukázalo, že Corax VII. se přeci jen povahově dosti podobá svému zesnulému bratrovi Coraxovi VI. a po předstíraném výpadu na Martina se zaměřil na nic netušícího kladivouna v několika okamžicích mu splatil dluh z arény i s krvavými úroky.
Corax byl tedy vzat zlodějem a alchymistou více než jen na milost a společně vyrazili vstříc neznámu čekajícímu v útrobách hradu Marne.
A co bude dál? Jaké nástrahy číhají v podzemí Marne ovládaného Thogajci? A jak si Sad, Xaverius a Timbuktoo poradí se zakletým průsmykem a případně s nástrahami severské země Norikum zmítané sváry mezi místními Norky a Arecijci? I sám mocný PJ je nejspíše více než zvědavý.