Archive for Březen, 2009

21 března, 2009 Categorized under Nezařazené

3. seance | Lesk a bída Winterhavenu

(DOPLNIT FOTKY)

datum: sobota 21.3.2009
místo: Hacienda Luňáček
docházka: DM, Banishar, Mia, Sad, Helia, Soptík, Helir a Hóňa 🙂

Winterhaven je malé provinční městečko, ve kterém se nic zajámavého neděje. Lidé žijí své poklidné životy a jediné, co jim v poslední době dělá vrásky na čele, jsou zlodějské nájezdy koboldů. Mimo jiné i z tohoto důvodu se jednoho slunného dne před hlavní branou objevila prazvláštní skupinka individuí a rázným krokem vstoupila za brány maloměsta.

Své diplomatické schopnosti a nepřehlédnutelné charisma se rozhodla použit naše přidělená klerička MIA a hned u brány to rozbalila na strážce. Ten se nebránil ani za mák a s pohledem upřeným do jejího výstřihu nás hned poslal k sídlu místního patriarchy. MIA povzbuzená jednoduchým skalpem vstupuje do dialogu i se strážným, který stojí u velké brány chránící obydlí lorda Pejdreka.
„Posílá nás lord Farkelaj, abysme vás zbavili koboldů. Pusť nás za vaším lordem Pejdrekem“
prohlásila Mia, nasadila jeden ze svých neodolatelných úsměvů a nadechla se do hrudního koše.
„Žádnýho lorda Farkelaje neznám a tohle by mohl říct každej“ zpražil ji strážný. Po chvilce bylo jasné, že po ceste z Fallcrestu trávila moc času s bručícím hraníčářem Sadem a to ji inspirovalo k netradičnímu přístupu ke jménům a názvům.
Strážce prvotní renonc vyloženě nepotěšil, takže další vysvětlování ani použití správného jména lorda Markelhaye s jeho neústupností nehlo. Pokud máme zájem s ním mluvit, máme počkat v hospodě, kam se lord Padraig chodí bavit. Někdy. Skupinka tedy chcouce nechcouce akceptuje odmítnutí a vyráží směrem k hospodě. Jen Mia si uraženě zamumlá „Pán bude asi na chlapy“ a zádumčivě zůstává pozadu. V jedné chvíli si Sad všímá, že kde se vzal tu se vzal, jde s naší skupinkou někdo cizí – trošku nemotorný dragonborní bojovník s velkým obojručním mečem přes rameno.
„A ty seš kerej, šupináči“ zaháji Sad žoviálně diskusi s nově příchozím.
„No já, já, já…chci jít s váma a vydělat si nějaký peníze, jo, jo, peníze“ odpovídá trochu nejistě hromotluk a podivně se při tom usmívá. „Co umíš a proč bysme tě měli brát s sebou? Jak víme, že někho z nás nebodneš ze zálohy?“ zcela bez zájmu vystřelí otázku Banishar a tváří se vyloženě nepříjemně. „No, no…umím s mečem a chci si vydělat ty peníze, jo jo…peníze“ opakuje nováček a se slovem peníze se pokáždé, ještě než ho vysloví, skoro pomazlí. „Soptíku, je tu nějakej vod vás a rád by s náma šel. Dá se mu věřit, co myslíš?“ ptá se, odpovědí né zcela uspokojený Banishar, dragonborna Soptíka, který se právě k diskusi přichomejtnul. „No jasněě, berem ho s sebou“ odpoví bez zaváhání Soptík a už se s příbuzným poplácavají po ramenou a kříží své dračí ocasy. No, jiný kraj, jiný mrav. „Ok, ale z první výpravy nedostaneš nic. Musíme si vyzkoušet, že jsi co k čemu“ ukončuje Banishar diskusi a jen vysloví poslední větu, upoutá pozornost skupiny povyk u hlavní brány. Po chvilce je vidět stráž vyvádějící Miu (později jsme zjistili, že byli na cestě do šatlavy). Ukázalo se, že naše povedená klerička se dostala nepozorovaně za bránu, kde ji ale čapli a rozhodli se uvěznit. Stavíme se jim do cesty a když už to vypadá na hrubší výměnu názorů, objevuje se menší plešatý chlapík a představuje se jako lord Padraig. V krátkosti mu opakujeme, proč jsme do městečka dorazili a omlouváme prchlivost Mii. Lord se svěřuje se svými obavami ohledně koboldích útoků a také se svou neschopnosti dát do kupy skupinu, která by za koboldy vytáhla. Rád by naši nabídku přijal, ale může nám za ni nabídnout jen 100zl a cokoliv najdeme, si můžeme nechat. I pokud to dříve patřilo místním, to prý může zařídit. Odměna nás sice neohromila, ale svrbí nás dlaně, takže ji přijímáme.
V tu chvíli se objevuje trpaslík Helir a svěřuje se nám s tím, že v místním kostele zapředl hovor se sestrou Linorou. Ta nejenomže umí přívádět zpět mrtvé, ale také se mu svěřila, že její známá Miranda postrádá svého manžela. Ten udajně našel starobylou mapu dračího pohřebiště a po poradě se starým Elianem se vydal hledat poklad, ke kterému ho mapa dovede. To vše se stalo před třema dny a starého Staula od té doby nikdo neviděl.
Takže tu máme nejenom koboldy, ale ještě dračí pohřebiště. Bezva. Ještě předtím, než vyrazíme na cestu (ať už kamkoliv), chceme najít místního mudrce Valthruna, který by mohl vědět, něco víc o pohřebišti, koboldech a možná i o Stínopádu, což je bývalá pevnost 2-3 míle od města a ve které se prý prohání upíři a další šmejdi. Ve své věži nejní, ale jelikož je kolem oběda, vyrážíme do hospody.
Tady se to hemží lidmi, se kterými potřebujeme mluvit. Za prvé je to babka Delphina, která prodává Linoře tajné byliny nasbírané práve kolem Stínopádu. Ta nám leccos poví, o goblinech, o tichu, které v místě panuje a potvrdí i to, že starý Elian poslal Staula na jih. Druhým je právě seschlý násoska Elian, který si nejprve splete Banishara s Lumírem Mlčochem , svým kamarádem z dětství, a pak s námi opilecky laškuje. Na svůj věk je to ještě kaňour, ale rozumného slova z něj nedostaneme. Oběd si v hospodé dává i Valthrun, který ví lecos a trochu nás zasvětí do historie Stínopádu – leč jako vědátor má všechno z knih. Nikdy na místech, o kterých toho tolik ví, nebyl. Slíbí nám, že zkusí o pevnosti ještě něco vyčíst. Poslední tajemným hostem hostince je ve stínech skrývající se elfka Ninaran. Ta se ve Winterhavenu skrývá před svou minulostí a ví také něco o kultu, který se prý v tomto místě začíná rozmáhat a má snad své centrum u vodopádů. Je to pohledná hraničářka, ale přidat se k nám nechce. Škoda 😉
Končíme náš diskusní kroužek v hospodě a vyrážíme zpět po cestě, která nás do městečka přivedla. Ninaran nám poradila jak nejlépe najít vodopády a společně s Elianem nám načmárali něco jako mapu a začít máme právě tady, na cestě vedoucí na jih.

Údajné dračí pohřebiště nacházíme bez problémů a pod srázem vidíme dva strážné dráčky a několik dalších postav, které v místě kopají a odnášejí pytle s „něčím“. Ve chvíli, kdy nás zahlédne jejich předák, volá na nás „Rychle, pojďte se podívat, co jsme našli“. Skupina až na Sada a Miu schází přístupovou cestou k „archeologům“ a hned jak se přiblíží, předák obrátí a vykřikne „Na ně!“. Strážní dráčci se zakousnou do Banishara a dalších kolem stojících a začne řežba. Mia i Banishar (který to odnes asi nejhůř) dostanou mj. i šutrem do hlavy (za 8 a 10 životů) , ale nakonec je všechny udoláme. Nováček Hóňa se chrabře vrhne do bitevní vřavy a nepřátelé pod údery jeho dvojručáku padají jako švestky, ale jen se mu nějaký dostane na kůži, ehm na šupiny, moc nevydrží. V jednu chvilku ho teleportující se archeolog bodá do boku a Hóňuv jepičí život tím málem ukončí. Nakonec se nám ho ale společnými silami povede vrátit do světa živých.
Jen bitva skončí, v hromadě hadrů najdeme starého Staula. Ten říká, že to co hledal nenašel, ale zato ho tito svázali a jali se kopat místo něj. Pak prý to něco našli a v tuto chvíli jen zakrývali stopy. Ač to vypadá, že nekecá, stejně mu nevěříme. Helir podrobně zkoumá nejenom zrcátko, které jsme našli u předáka a vypadá, že ho na místě vykopali, ale také Staulův medailonek, ve kterém nosí na krku podobiznu své ženy-ještě když byla mladá a krásná. Staul mu ho z vděčnosti dává a vypadá to, že Helir ví něco, co my ne. Banishar se Sadem ještě chvíli na místě kopou a zbytek družiny propátrává naleziště, ale nic nenacházíme. Pouštíme tedy Staula domů (poté co se oblékl po hloubkové kontrole tělesných dutin) a vyrážíme zpět na cestu.

V zatáčce, tam kde jsme po cestě do Winterhavenu potkali koboldy, jsme po cestě druhým směrem potkali další. Tentokrát to bylo několik bojovníků, šaman a kouzelník. Dali nám docela zabrat a nováček Hóňa dostal dnes už druhou příležitost se ukázat. Tato, na první pohled jednoduchá potyčka odradí Soptíka a ten se balí a odchází zpět do města na divadelní představení. Prý ženský soubor. Jeho příkladu po chvíli následuje i Mia, která musí být před setměním „doma“ a Heliar, který je na tom podobně. Zbylí hrdinové – nováček Hóňa s prvními zářezy na svém meči, zlodějka Helir, hraničář sad a zádumčivý Banishar se nakonec dají dokupy a rozhodnou se v cestě pokračovat.Po chvilce prodírání lesem zahlédne čtveřice brod a u něj a i dále okolo řeky několik koboldů. Všichni našlapují zlehka, jen Banisharovi sjede noha a zlomí při došlápnutí větev. V tu chvíli zvednou koboldi své nehezké hlavy a zakřičí na poplach. Sad s Heliou hned pár zlikviduje, ale pak se seběhnou i ostatní a začnou Sada zasypávat oštěpy. Jeden hodně aktivní se k němu nachomejtne a hned v další chvíli Sad padá k zemi. Máme štěstí, většina z ních jsou chabrusáci a padají skoro sami. V jedné chvíli nastane zvláštní situace. Sad leží. Hóňa se rozhodne ho vyléčit, stejně tak Banishar se vydá použít jednu ze svých schopnosti na jeho záchranu…Helia vyrazí směrem k řece, mine posledního živého kobolda v naší blízkosti, přeběhne řeku a nacharguje koboldího šamana spolu s jedním bojovníkem-oba stojící ve zvláštním kruhu z kamenů. Bohužel štěstěna stála zrovna na druhé straně řeky, takže aniž by je škrábla, teleportuje se na ekšn pojnt zpět k lesu, ale to už slyší za svými zády rytmické zvuky rozráženého vzduchu.
Šaman z rodu koboldů ma v ruce zvláštní klícku na klacku, kterou roztáčí a v jedné chvíli ji vrhá směrem za prchající Heliou. I když se jí povede vyhnout se, klícka se rozbíjí opodál a vyhrnou se z ní desítky brouků, které ji začnou kousat. A jde do tuhého. Na pomoc ji přispěchá Banishar a vyzkouší svuj nový fígl. S 20 na kostce vyráží a šťouchá do bojovníka a posunuje ho o pole vedle. Ehm. Zklamán smrtonostností svého nového fíglu pak přehlédne, že bojovník bere nohy na ramena a peláší směrem k nedalekému vodopádu. Nakonec se čtveřici povede zlikvidovat jak zdrhajícího, tak šamana a s brouky v kožichu už jen obhlíží vějíř vodopádu, zpoza kterého se semtam ozvou zvuky, které s padající vodou moc společného nemají. Co ve skutečnosti ukrývá proud padající vody se nejspíš dozvíme hned v dalším pokračování kroniky:)
(Banishar)