Červenec 26, 2011 Categorized under: Nezařazené - No Comment

Gamecon 2011 – den druhý (a poslední)

DEN DRUHÝ
Část družiny strávila dopoledne v herně a část v posteli. Která byla která nechám na důvtipu čtenáře. S vyjímkou Solamila jsme mimo hrací čas žádná kouzla nepraktikovali 🙂 Nominovanému PJovi se nečekaně narodila dvojčata, takže jsme začali hrát až ve dvě a s Jarikem – nejhlavnějším s Pýdžejů. Mne osobně vyděsil tím, že si připravil soundtrack (jak nechvalně proslulý Lečo), ale postupem času ubíral volume, takže jsme ho nemuseli asertivně nechat hrát.

Jeho administrace naší skupiny dobrodružstvím fungovala a šlo to jak po másle. Jenže tu nejfatálnější z chyb jsme udělali prakticky hned na začátku. chatrná šalupa mistra lodivoda se dostala do magické bouře a ač dělal co mohl, v jedné chvílí zavelel opustit loď. Družina měla možnost zachránit jen část svého vybavení a při výběru jsme na potápějící se lodi nechal veledůležitý dopis od našeho dobrodince – zato kus plachty, dva štíty, pochodeň a éterický olej jsme si vzít nezapomněli. Martin si na dopis vzpomněl, ale už bylo pozdě.

Když jsme se probrali na pevnině ostrova, kde pláž přecházela do pouště a poušt do skal či do sopky nás přívítal neznámý cizinec tím, že na nás poslal písečnou bouři. Ta nás trošku pochroumala a než jsme se posbírali, už k nám hopkalo pět stvoření. Opico-netopýro-vydry jsme překřtili na Bhokarala a jelikož se s nima Chrabroň naladil na stejnou notu, nechali jsme se od nich vést směrem voda a směrem jejich šaman. Říkali si Apokalyté. S vyjímkou jednoho tekutého písku, kde se vycachtal Sad, se po cestě nic nestalo. Jen to na ostrově bouchá, klepe se země a všechno vypadá tak nějak bez života. Apokalyté dlabou červy a smrdutý mech. Chrabroňovi a Timboktoo to šmakuje.
Po kameném tobogánu jsme dojeli do nitra země, kde nás přijal starý prošedivělý šaman. Ten uměl trochu obecné řeči, leč dohromady použival tak 25 podstatných jmen. Z jeho přednesu jsme pochopili, že bohové jsou zlí, zabili učitele a pokud máme klacek-oheň, mohli bychom zabít bohy. Nebo tak něco. Nakonec jsme se vydali směrem Škola, kde jsme měli dokázat šamanovi, že nejsme zlí,ale dobří.

Po cestě nám ovšem cestu zastoupil modrý šedokožec a kopie toho co nás uvítal písečnou bouří – lépe řečeno, přiletěl. Díky svému ántré si nás hned získal, tak jsme si sedli do kruhu a poslouchali jeho vyprávění o bájném a mocném Hurovi, sedmi entitách chaosu a velké válce, které vyústila k zabití Hura do země a jeho rozdělení na deset Huriků. Jedním z nich byl náš vypravěč – Tenebron Zavržený – a těch zbylých devět jeho bratrů, kterým se chce dostat na kobylku. Potomci entit, jež se Bentity zvaly, prý vytvořily zbraň, kterou ukryly v místě za clonou, kam žádný Hurik nemůže – my ale ano. Takže pokud mu ji přineseme, tak nás dostane z ostrova. Plácli jsme si hned a šup, už jsme okukovali kašnu – posvátné místo, kde je uložená zbraň. V tu chvíli po nás chtěl PJ nakreslit, jak si ji představujeme. Martinova skica pancéřové pěstí (aneb RPG – je dobrej!) vymalovaná kouzelnými znaky hbitou rukou Džeianovou vypadala prakticky jako kopie toho, co pozdějí vytáhl Jarik z rukávu. (kurnik-za tohle nás do toho finále pustit mohl!!). Ve fontáně jsme aktivovali projekci a dívali se na celou historii, tak jak nám ji Tenebron popsal. Díky vodnímu sloupci jsme na sloupech viděli i písmena a po malém hintu od Pj ji Chrabroň s Timboktoo rozlouskli. Jednotlivé vlastnosti typu „mocnost“ nebo „hravost“ nás pak po vyslovení teleportovaly na místo zkoušky, kde odměnou za úspěch byla jedna třetina „zbraně“. První, logickou chodičku se dvěma panáčky, zvládl Chrabroň s Tomem za kibicování ostatních, druhou „hravost“ pak dal Džeian s Timboktoo (majstrštyk!), třetí bludiště jsme po chvilce vzdali a čtvrtou „mocnost“ zvládl Sad se svými útoky a obranami na jedničku. U kašny jsme tedy složili „zbraň-klacek-oheň“ a hned jak se nabila, tak nám PJ hrací den ukončil.

Plni dojmů jsme vyrazili na večeři a grilované specialitky, aby nám zkazila chuť smska o tom, že nepostupujeme. Později jsme v herně u magnetického fotbálku (to jsme se zasmáli) vyslechli ortel – že pokud bychom vzali dopis, jsme ve finále. To je pech.

No nic, tak příští rok to třeba klapne 🙂

(Džeian Hai-čus, čaroděj druhé kategorie)

Leave a Reply