Dračák.cz

Bardův příběh

Na počátcích této velmi dlouhé štreky

Stál jsem já … s několika dalšími reky.

V Hadovicích potkali se naše osudy,

střezte se setkání s námi, všechny zlé obludy.

Toho dne byl kšeft v hospodě obzvlášť vydařený. Však aby taky ne, když se slavily dožínky. Hadovice jsou jedno z větších městeček, které navštěvuji v rámci mé štace po kraji. Rád se sem vracím a medikálně jeden večer, a někdy i více, si vyšetřím pro vystoupení v hospodě U vožralýho námořníka. Mám slabost pro zdejší prostředí a hlavně pro nepřekonatelné vnady pomocné děvečky Helgy.

Mnozí hrdinové zavítali k Námořníkovi toho památného dne,

Mým zpěvem okouzleni a přilákáni z širokého okolí,

Mezi nimi i čtveřice, jejíž nepatřičnost zde přímo září a žhne

Snad je rány z  hospodské bitky brzy přebolí.

Hned, jak se v hospodě objevili mí noví souputníci, okamžitě na sebe strhli pozornost většiny osazenstva. Ať už to bylo tím, že dva z nich byli evidentně otroci právě koupení na místním trhu s tímto artyčokem nebo tím, že jejich nový pán měl evidentně dost peněz na to, aby je koupil. Zatímco se otroci trošku dávali do kupy, postaral jsem se o uvolnění stolu přímo u paládia, abych je měl hezky na vočích. Stálo mě to pěkných pár, nevolnost vyvolávajících, tónů. A pár zlaťáků, protože tóny nefungovaly. Ale cizince jsem potom měl aspoň hezky na očích, a když se strhla dlouho chystaná a předvídatelná bitka, mohl jsem včas zasáhnout a vytáhnout celou partičku ven z hospody.

Je libo meč, luk, brnění nebo jen dýku?

Halapartnu, měch či dlouhou píku?

Všeho je tu dosti k mání

Mnich však nemá nikde stání …

A tak jsme vyrazili nakupovat. Mnicha Džeaina to po pár obchodech přestalo bavit. Nevím, jestli to bylo víc tím jeho snem o rohatém kámošovi anebo tím, že potřeboval medikovat. To moc nevím, co je, prostě při tom sedí na zemi a mručí. Nic to nezmění na tom, že přišel o ukázku mých úžasných vyjednávacích schopností u brány do hájtaunu, v každém z krámků a při zjišťování kudy dál a kde sehnat nejlepší anebo to nejlevnější zboží. Naše další kroky tak zákonitě vedly do doků.

V temných uličkách krysy se plíží

Brousí si zuby na kořist snadnou

Neví však, že rychlá se záhuba blíží

A kosti jejich teď pod zemí chladnou.

Jak to tak bývá, na konci jedné menší uličky nás očekával jeden místní povaleč a požadoval po nás mýtné za průchod jeho uličkou ve výši 2 000 zlatých. Vzhledem k tomu, že nehodlám nikomu dávat podíl na mé gáze z hostince, vrhl jsem se do lítého boje s tímto osamělým lupičem. Naneštěstí se ukázalo, že nebyl sám, což jsem poznal na vlastní kůži díky šípu vystřelenému z blízké střechy a díky řevu linoucímu se z několika hrdel hrdlořezových parťáků. Boj byl krátký a lítý. Já jsem byl opět nedostižný, chrabrý a okouzlující. Džeian předvedl několik prapodivných, graviditu popírajících kousků, čaroděj Corvus provedl něco, ani nechci vědět co, po čem se v jeho okolí rozvinul oblak nechutného smradu, zlodějka Helia si udělala menší akrobatické cvičení při lezení po střechách, bojovník Hóňa dostál svému jménu … teda spíše své profousi a bojoval jako drak. Málem bych zapomněl na klerika Kvída, ten tam byl taky.

V docích jsme našli místního překupníčka se smíšeným zbožím, nakoupili pár drobností a rozhodli, co podnikneme dál.