4 prosince, 2004 Categorized under: Nezařazené - No Comment

seance 4.12.2004

V hlavních rolích: Jarča, Martin, Míla a Tomášek

Vedlejší role: přitroublý ošálený voják, karavana zásobující pevnost, černý panter, tři bratři v pláštích a červodvěd

Special Main Star: Kudla

Seance začala tam, kde minule skončila. Tedy vysláním ošáleného vojáka do pevnosti pro propustku skrz bránu. Voják se i překvapivě vrátil, ale bohužel se ukázalo, že bez propustky. Bohužel se taktéž ukázalo, že je víceméně debilní a jeho servilnost překračuje hranice Mílovo kouzla. Vypadlo z něj, že by to chtělo nějaké peníze na podplacení stráží u brány a tak mu byl svěřen do úschovy prsten s perlou, s kterým byl vyslán k bráně. Vrátil se bez úspěchu a to hlavně proto, že místo k bráně šel do pevnosti a tudíž vlastně ani neměl koho podplácet. Prohlásil, že se asi spletl. No, nakonec z něj přeci jen vypadla cenná informace, když se jen tak mimochodem zmínil, že soutěska hlídaná branou má někde i svou malou sestřičku nesoucí jméno Černý pramen, která je někde v horách na severozápadě. Taktéž se zmínil o tom, že každý den projíždí skrz bránu karavany se zbožím. A kde se vzala tu se vzala, náhle jela po cestě karavana se zbožím. Družina se tedy vydala k cestě s nabídkou svých služeb doprovázená horlivým vojákem. Nakonec se ukázalo, že karavana bohužel míří jen k bráně a veze tam nezbytné zásoby, takže skupina vyprovodila vojáka s karavanou a sama vyrazila do hor hledat Černý pramen.
Cestou narazila na háj se vzácně pravidelně vysázenými stromy uprostřed něhož stál prastarý rozcestník, na jehož jižní straně bylo napsáno Taklámákán, na východní Bazilicia, na západní Cesmínia a na severní nic.
Družina se vydala na jih. Noc strávila v lukách, kde je napadl hladový panter, ale ten svůj hlad neukojil.
Nakonec po dlouhém putování hrdinové dorazili ke staré cestě, která se vinula do hor a nořila se do úzkého průsmyku, Černého pramene. Na několika místech byly závaly, ale dobrodruzi si statečně proklestili cestu až na uměle vytesané prostranství mezi skalami, kde stál podivný chrám. Cesta dále nevedla, pouze dovnitř starobylé stavby. Venku nebylo nic zajímavého, pouze v jednom rohu prostranství se tyčil menhir s nečitelnými nápisy a s vytesaným reliéfem hada.
Družina tedy vstoupila dovnitř chrámu, kde narazila na větší místnost uprostřed níž byla malá kašnička se zurčící vodou. Podlaha byla vydlážděná pravidelnými dlaždicemi, přičemž mezi dlaždicemi podél stěn byly položené kamenné nízké „puky“ s obrazem hada na povrchu. Od kašničky na jih protékala mezi dlaždicemi voda.
Jak se později ukázalo, voda teleportovala do vnitřní části chrámu. Zloděj se sice chvíli pokoušel najít bezpečná místa v místnosti s kašničkou a přišel na to, že „puky“ bezpečné jsou, ale jelikož to k ničemu nevedlo, tak taktéž sestoupil a byl teleportován za ostatními.
Ti v té době již prozkoumávali vysokou válcovitou místnost s podivnými červenými (krvavými) čárami v pravidelných metrových intervalech na stěnách, z které vycházely chodby na všechny čtyři světové strany. Východní chodba byla zahrazena mříží a za ostatními se po pár krocích skrývaly stejné místnosti se stejnými obyvateli. V každé byl jeden beduín, který se choval podezřele přátelsky a vyzval k rozhovoru v hlavním pokoji. No nakonec k rozhovoru došlo, ale to už bylo uprostřed souboje, protože vyšlo najevo, že jsou to duchové a sakra těžcí protivníci. Souboj to byl těžký, obzvláště díky jejich schopnosti oslabit svého protivníka při zásahu. Pro zloděje to byl souboj dokonce nadmíru těžký, takže svým zraněním podlehl. Ostatní si však s protivníky nakonec poradili.
Po zneškodnění arabských bratrů se otevřela mříž, která zpřístupnila strmé schodiště a vyvedla družinu vzhůru do chodby, která vycházela z místnosti s kašničkou. Hrdinové tedy pokračovali dále na jih, kde je ještě čekalo jedno překvapení v podobě křížence medvěda s červem. Stále není zcela dokonale pochopen princip jeho vzniku ……. To byl ale po duších již jen takový zákusek, při kterém si některé postavy dokonce dovolili i zkoušet své nově nabyté dovednosti, takže se po krátké chvíli boje počalo z jisté části červodvěda kouřit, jak si na něm Míla zkoušel svou pyrokinezi a Tomášek se zase pro změnu chvílemi měnil v rozmazanou šmouhu, jak zkoušel své nově nabyté schopnosti v ovládání zbraně.
No a po vítězství nad touto hříčkou přírody se konečně skupina vyškrabala ven z podzemí a otevřel se před ní pohled do údolí, kam spadal potok, podél něhož se vinula dolů cesta. Kam tato cesta vede se dozvíme až příště.

Leave a Reply