Dračák.cz

V hlavních rolích: Džája, Jarča, Martin, Míla, Rohlík, Tereza, Tomášek a Vojta

Vedlejší role: jeden zlobr, prudký a ledový potok, pár firebalů, družina sama

Special Main Star: Kudla

A tak hrdinové vyrazili podél potoku do údolí. Kolem se zvedaly vysoké hory a stále se přibližovaly k družině až se ocitla na cestě vedoucí podél potoka v hlubokém kaňonu. Cestou dolů si mimochodem družina rozvzpomněla, že vlastně pochází z Bazilície a tudíž nápisy na rozcestníku, který viděli v tajemném hájku, nemusí být zase tak moc zastaralé, jak se domnívali.
Po chvíli se cesta rozdvojila, jedna část dále sledovala tok řeky a druhá vedla přímo na jih. Po demokratickém rozhodnutí většiny a Tomáškovo prohlášení že „já bych šel tak dlouho na jih, až bych došel na sever“, což je vzhledem k jeho inteligenci nadmíru hlubokomyslné prohlášení, se družina vydala na jih.
Po chvíli však cestu přehradila opět průrva s řekou a na břehu již nebylo v šeru pozdního odpoledne nic vidět. Zloděj, který se dokázal takřka bez problémů pohybovat i po kluzkém a strmém břehu a prozkoumávat ho, to aspoň prohlásil a odmítl výzvy ostatních k podrobnějšímu průzkumu. Dobrodruzi se tedy vydali zpět a jali se sledovati cestu kopírující řeku a vedoucí na východ. Ta bohužel taktéž po chvíli končila řekou. No a zde došlo k oddělení družiny na dvě skupinky. Martin s Rohlíkem se vrátili na jižní cestu a znovu zkusili štěstí tam a druhá část družiny zůstala na místě a prohledávala břeh s blízkým okolím.
Věnujme se nyní Martinovi s Rohlíkem. Ti se vrátili až na konec jižní cesty k řece a zloděj prohledal část břehu na východě, kde předtím nebyl. Podařilo se mu objevit úzký, asi půl metru široký, ochoz vytesaný do skály nad řekou. Navázal se tedy na lano, jehož druhý konec držel Rohlík a počal opatrně šplhat po skále. Že opatrnosti nikdy není nazbyt se přesvědčil hned vzápětí, poté co sklouznul do řeky. Rohlík ho sice zachytil, ale uklouzly mu nohy a zahučel do řeky za ním. Martinovi se sice ještě povedlo jednou zachytit břehu, ale váha alchymistova těla taženého proudem ho opět strhla do vody a oba zmizeli pod skalním převisem, kde řeka mizela do podzemí. Nakonec se oba probudili v naprosté tmě a notně vyčerpaní, nicméně na souši. Jelikož ani jeden z nich neměl k dispozici žádné světlo, vypadalo to na poněkud problematickou noc, ale nakonec spojením svých geniálních myšlenek vytvořili jednoduchou pochodeň vzniklou svázáním několika šípů pomocí lana namočeného v alchymistových dryácích, kterou zapálili pomocí luku a šipky z kuše. Překvapivě to i fungovalo a pochodeň se vesele rozhořela. Oba tedy vyrazili do hlouby dungeonu, který byl prost jakýchkoliv nestvůr či něčeho zajímavého.
Opusťme tedy tuto dvojici a vraťme se ke zbytku družiny. Čaroděj totiž počal kouzlit a pomocí kouzla Hyperprostor se teleportoval na druhou stranu řeky na konci východní cesty. Bohužel pouze pro to, aby zjistil, že zde je taktéž jen slepá cesta. Teleportoval se tedy zpět a torzo družiny se taktéž vydalo zpátky po jižní cestě. Zde zjistili, že Martin s Rohlíkem zmizeli a našli jen několik stop na břehu, dle kterých to vypadalo, že oba spadli do řeky. Jarča po chvíli našla ochoz spojující oba břehy a kouzelník se hned teleportoval na druhou stranu. Jarča se za ním pokusila přelézt, ale bohužel se ani nenavázala na lano a sklouzla do řeky. Podařilo se jí však nakonec zachytit břehu a po dlouhém boji s kluzkým bahnem se jí podařilo vyškrábat na druhý břeh k Džájovi. Zbytek družiny, tedy kroll, barbar válečník a oba hraničáři, se navázali na lano a pokusili se přejít po ochozu na druhou stranu. Nakonec se jim to překvapivě nepovedlo a po uklouznutí jednoho z nich se po stupně stáhli do řeky. Všichni byli strženi do podzemí, přičemž se ukázalo, že Tomáškovo prozřetelné uložení plátové zbroje do velkého vaku zase tak prozřetelné nebylo, protože o svůj vak při boji s rozbouřeným živlem přišel. Došlo tedy k dalšímu rozdělení, což nikdo v historii putování nepamatuje.
Alchymistka s kouzelníkem tedy oplakali své kolegy a vydali se dále na vlastní pěst. Objevili cestu mezi skalisky, která chvílemi odbočovala do hlubokých jeskyň, kterým se snažili vyhýbat do té doby než v houstnoucím šeru pozdního odpoledne zaslechli za svými zády blížící se dupot. V tu chvíli neváhali ani okamžik a vyrazili kupředu skrz nejbližší jeskyni. Ta ústila v další otevřené prostranství, kde na ně vesele mával trojzubcem hladový zlobr. Společnými silami a taktéž ze svých posledních magických a materiálních prostředků tohoto protivníka zvládli, ale jak se vypořádají s blížícím se tvorem, to je zatím ve hvězdách.
Vraťme se tedy k bojovnické části družiny. Hraničáři s bojovníky se mezitím vynořili v podzemí v místech, kde se zachránil předtím i zloděj s alchymistou. Válečník Tomášek chvilku zoufale hledal svůj batoh se všemi věcmi, ale nakonec to vzdal a celé torzo skupiny vyrazilo vstříc temným zákoutím tajemného podzemí. Po anabázi s odrazy v zrcadlech, o které si krolice rozbila svůj obludný frňák a chvilkové bloudění přeci jen dorazili k místnosti, z které se ozývaly hlasy a vycházely z ní mihotavé záblesky světel. To se v ní zrovna zloděj dohadoval s alchymistou, zda zmáčknout či nezmáčknout tu páčku, kterou nalezli na jednom ze sloupů.
Jak se ukázalo, velice se to blížilo otázce, zda být či nebýt, protože zloděj opět neodolal a páčku přes veškerá přemlouvání zmáčknul. Ze sloupu poté vyletěla ohnivá koule a trošku mu přismahla břicho, takže si ostatní začali dávat větší pozor. Místnost byla sloupy přímo poseta a žádný jiný východ z ní nevedl, kromě studny, která ovšem byla za spuštěnými mřížemi. Nezbývalo tedy nic jiného než prozkoumat sloupy. Páčka byla nakonec objevena na každém. Bylo tedy předloženo několik teorií o jejich funkčnosti, které byly postupně všechny rozmetány v prach dalšími a dalšími ohnivými koulemi. Nakonec tedy došlo k znovuohledání sloupů a na třech z nich byl nalezen nápis ISTARI. Nikdo nevěděl, co to znamená, takže byly spuštěny a v rozích místnosti za studní se otevřely dva průchody. Co v nich na naše dobrodruhy čeká, to se dozvíme zase příště.