26 července, 2011 Categorized under: Nezařazené - No Comment

Gamecon 2011 – mezihra

INTERMEZZO
Nepoučeni z loňska, vydali jsme se oslavit postup (vlastně nás postupová sms zastihla už na půli cesty) do místního uber-podniku, do Apolla. Nejprve to vypadalo, že je dnes zavřeno – ani ti z nejlepším sluchem neslyšeli přebasovanou aparaturu – ale nakonec bylo otevřeno.

Narozdíl od loňska nebyl před vchodem ani elektrický býk, ale ani stánek s langoši a potetovanou prodavačkou – takže jsme neváhali a vstoupili rovnou dovnitř. Třicet zlatých na osobu nám zajistilo pokojný vstup dovnitř a už jsme se hrnuli na „naše“ místo. Ještě než druhá runda medoviny protekla našimi hrdly, už padaly zlaťáky do boxovacího automatu. Po několika úderech, kdy jsme místním borcům nasadili vysokou laťku, jsme se přeorientovali už jen na alkohol. Rundy se točily a začínalo to nabírat nesprávný směr. Jediná Timboktoo vypila lektvar odolnosti proti ohnivé vodě, takže nás pozorovala s čím dal větším soucitem. V jedné chvíli hlahol svolával na souboj dvou borců až z dalekého thajska. My se solného kraje neznáme borce z cízu, ale sledovali jsme jejich údery s obdivem. To jsme ještě netušili, že bojovník jménem Jindroj je jednou z vedlejších postav našeho dobrodružství. Jen se borci rozprchli, byli jsme vtaženi do lákavých tónů Montyho čardáše (či jak se jmenoval místní DJ) a tancechtiví hrdinové se začali porůznu svíjet na parketu za průběžného doplňování hladiny alkeholu. Solamil, Sad a Timboktoo v jedné chvílí vyklidili pole (jestli společně to nikdo neví) a zbytek družíny držel tempo.

V jedné chvílí barbarka z jiné družiny začala postupně zvedat a přenášet členy družiny s takovou grácií, že nebýt opilí, hned jí nabídneme hostování. Jí se pokusil zvednout jen Corvus a kdo ví, co všechno si při tom natáhl. Asi hodinu před skončením hracího času se Džeian, věrný svému „nalosovanému“ přesvědčení položil do role-playingu natolik, že zcela nevědomky vyprovokoval útok příležitosti od neznámého borce. Následný hod na iniciativu mu bohužel nevyšel. Útočník jej uchopil jednou mocnou prackou kolem krku, příčemž jinak hbitý a duchapřítomný Džeian uvnitř časového paradoxu pouze očekával smířeně svůj osud. Leč v tu chvíli se, zcela nečekaně, objevil prve zmíněný Jardoi mlátička a útočníka odnesl z místnosti. Díky míře medoviny se pak Džeian prakticky ihned oprostil od této nepříjemné vzpomínky a pokračoval v tanci…aby si detaily ohrožení jen v útržcích vybavoval v hodinách a dnech následujících.

Nad ránem, za zpěvu ranních ptáků a svitu slunce jsme se vrátili na ubikace a okamžitě zaujali horizontální polohy (někteří dokonce oblečení). Ještě štěstí, že jsme poprvé v historii urvali odpolední blok hraní!

(Džeian)

Leave a Reply