Archive for Srpen, 2010

15 srpna, 2010 Categorized under Nezařazené

Tajemství úspěchu na mistrovství aneb cesta na měsíc a zpět

Z předchozího příspěvku od Xaveria Džáji Hájka víme, jak proběhla naše cesta k vícemistrovství na letošním Gameconu v České Třebové. A teď se dozvíme, co bylo hlavní příčinou našeho, jako vždy, neočekávaného úspěchu.

Páteční úspěch v podobě postupu do semifinále byl jako každoročně zaručen dostatečně vysokou mírou nepřipravenosti, klasickou mírou neznalosti reálií daného světa a příběhu a v neposlední řadě volbou vynikajícího pídžeje (tímto zdravíme Almiho). Základní charakteristika našeho pátečního hraní by se dala každoročně shrnout jako nedělní procházka po sluncem zalité polní cestě mezi lány žloutnoucího obilí pod blankytnou oblohou s několika málo bílými obláčky, které po ní honí jemný vánek, s občasnými zastávkami na piknik. To platí naprosto přesně pro celé páteční hraní vyjma posledních třiceti minut, kdy vždycky zjistíme, že se nám naprosto nedostává času a procházka se mění ve zběsilou jízdu na řvoucích motorkách dvěstěpadesátkou po dvouproudé, totálně zacpané, dálnici. Vždycky to pak dopadá tak, že jsme sice na dobré cestě, ale to, zda to bude stačit, se dozvídáme až mezi posledními a se slovy „noo, rozhodoval jsem mezi dvěma družinami o posledním postupujícím a nakonec to máte s odřenýma ušima vy“ (tímto zdravíme Lumíka:-) ).

To ale nic nemění na tom, že v době vyhlašování se již pečlivě připravujeme na sobotní pokračování (cožse v případě nepostupu může v rámci zachování dekóra vždycky změnit v pití na žal). Letos to byla obzvláště vypečená příprava, která proběhla v místním klubu Apollo. Teď bych se jen krátce věnoval letošnímu pátečnímu soustředění, protože Xaverius ho, zcela nepochopitelně, ze svých komentářů vypustil. Posádka raketoplánu Apollo byla: Jarča (Timbuktoo, alchymistka), Míla (Sad, hraničář), Honza (Xaverius, čaroděj) a Martin (Taitava, zloděj). Zpočátku to vypadalo na tragédii hned po startu. Náš příchod znamenal okamžité navýšení průměrného věku o několik jednotek a Sad málem nerozdýchal tetování ve tvaru chobotnice na paži slečny z místního stánku s langošema (octopofóbie – naštěstí převzal vládu nad tělem Míla). Když už to vypadalo na brzký odchod, rozhodli jsme se vstoupit i přímo do zamlžených útrob raketoplánu. Uvnitř bylo cca 53, 5 °C, vlhko a i jinak celkově příjemné klima. A navíc také boxerský automat a soudek s rumem. A tak jsme odletěli na měsíc. Ani nevím, jak dlouho cesta trvala, ale všechno se to zvrtlo, když si Xaverius v desátém kole rumového dýchánku nedopatřením magicky posílil rum ve svém kalíšku a místo, aby s námi vystoupil, chtěl začít tančit s místními kráskami. To jsme místním kráskám nemohli udělat, a tak jsme ho s Mílou popadli kolem ramen a vydali se zpět na základnu. Cesta to byla velice bujará a dlouhá. Xaverius se celou cestu pokoušel sesílat kouzla jako hyperprostor, neviditelnost, Montyho čardáš nebo Polymorfóza. Naštěstí měl tak velký postih na soustředění, že se mu to ani jednou nepovedlo. A tak se nám aspoň snažil znepříjemnit cestu tím, že se na nás věšel, předkopával nohy a neočekávaně měnil směr chůze. Nakonec jsme přeci jen zdárně dorazili na základnu a měli cca 3 až 4 hodinky na důležitý spánek. Toliko k letošnímu pátku. Může to sloužit také jako pozvánka pro ostatní družiny pro příští rok (zvané jsou pouze ty plnoleté:-) ).

Nejdůležitější prvek znamenající úspěch v sobotní hrací části je, aby polovina družiny byla poněkud unavena na první polovinu hraní. Loni a předloni jsme toto nedodrželi a unavena byla větší část, a proto jsme nedosáhli tak výrazných úspěchů. Letos, vzhledem k tomu, že jeden člen družiny musel odjet, to bylo přesně 3 ku 3. A tak, ve chvíli, kdy první, čilé, trojici začaly docházet nápady a invence, probrala se druhá polovina družiny a, neovlivněna dějem z první poloviny sobotní části, přispěla svými neotřelými nápady ke zdárnému zakončení semifinále a k úspěšnému postupu do nedělního finále.

Finále. Prozatím jsme se do něj během čtyř účastí na mistrovství dostali dvakrát. Dvakrát z toho bylo druhé místo. Určitě úspěch, ale příště musíme otestovat, zda nebude lepší, aby i v sobotu večer došlo k letu na měsíc v Apollu, tentokráte s druhou polovinou družiny nebo zda by nestálo za to, pozvat k letu i zbylé postupivší posádky s tím, že Xaverius provede svůj trik s magickým posilněním rumu na jejich členy. Třeba se poté i my dočkáme té pocty a staneme na stupni nejvyšším.:-)

10 srpna, 2010 Categorized under Nezařazené

Gamecon 2010 – Den třetí

3. den

PJ pro finále je opět Almi, čemu jsme rádi!

Edgar Poeta si jen tak sedí a loupe pomeranč. Začne v klidu a s rozmyslem povídat. Prozrazuje nám, že Měsíční kameny ovládající Pravdonoše jsou v rukou Alana Vranovlasa, který je vlastně tím, koho hledáme. Zjistíme, že po Edgarovi jde kvůli tomu, že jej podezřívá se zabití své manželky-v čemž prý Edgar prsty ani náhodou nemá. Říká, že Vranovlast se zbláznil a dělá všechno proto, aby se ho zbavil.
Postupně také vysvětluje, jaké měl vazby na zavražděné-ředitele banky, vymahače dluhů atp…a je velmi přesvědčivý v tom, že prakticky neměl důvod se jich zbavovat. Dokonce začne rozkrývat různé časové souslednosti jednotlivých vražd. K druhému CVO2 přizná, že u něj byli, ale prý přebrali z drog, které jim spolu s jídlem a pitím nabídl. Stejně tak nelogicky vyzní útok na Agátu – na kterou nechal dokonce Edgar přepsat celý podnik U Boubelaté Helen. Zíráme jako puci 🙂 Prozrazuje nám, že Alan byl unesen, ale že to bude určitě jen fingovaný únos. Dozvídáme se také informaci o tom, že správce kraje odjel (díky pomoci Alana) a Havran je teď tím, kdo má v držení Měsíční kameny, které mohou přivolat, úkolovat, ale i odvolat Pravdonoše. Edgar se obává, že Alan je schopen Pravdonoše proti němu použít, a že je vlastně dobře možné, že je použije i proti nám.
Uff, těžko se nám hledají skuliny v jeho vyprávění a máme velký problém mu nevěřit.

čtyři elementy a hodinová věž
Edgar Poeta se ale nerozpovídal jenom o vztazích a dění ve Vodostavu, ale také o budovách, které zde zůstaly po předchozích obyvatelích. Specificky o čtyřech budovách zasvěcených jedntotlivým živlům a jedné centrální. Minulá civilizace pracovala s emocemi a jejich ovládáním. V hlavní budově, Hodinové věži, je hnízdo emocí a zde se také bude skrývat Alan, protože tady jsou ukryty Měsíční kameny-v nejvyšším patře v kamenném poháru. Tato budova je chráněna kouzly mnohem důmyslnějšími, než byla ta, co jsme prošli v Edgarově podzemí. Avšak je tu jedna cesta, jak se nenechat magií věže roztrhat-a to oslabit ji. Spolu s hlavní budovou byly postaveny ještě čtyři další zasvěcené jednotlivým emocím-živlům. Jedná se o Úřad evidence obyvatelstva (vítr), Úřad územní zástavby (země), Zbrojnice (oheň) a Poštovní úřad (voda). V těchto budovách bude určitě způsob, jak emoci „vypnout“ a tím oslabit hlavní ochranný systém Hodinové věže. Takto vybaveni jsme si od Edgara vyžádali ještě pár lektvarů a vyrazili na finální misi.

Elementy a Hodinová věž
Všechny čtyři zmiňované budovy mají bohužel bezpečnostní level IV, příčemž my pouze III, takže oficiální cestou to nepůjde. Naštěstí je neděle a všechny jsou uzavřeny. Zkoušíme ještě soudce, aby nám dal povolení vstupu, ale tomu se naše verze-vymyšlená-že se v budovách nejspíš vaří drogy mající spojitost se zločiny-nepozdává, takže na to jdeme neofiko. Rozdělujeme si budovy a současně jdeme do akce.

Voda na Poštovním úřade
Zloděj a synovec Martin z Boru se do poštovního úřadu dostane lehce. Po chvilce objeví v patře kamennou mísu s otvory. Ty vyčistí a zkusí do mísy nalít vodu. Na chvilku ucítí závan moře a křik racků – což by mohlo pro daný element stačit – takže do mísy leje zbytek vody a doufá, že deaktivace tohoto zdroje energie se povedla.

Vítra na Úřadu evidence obyvatelstva
Xaveriuv havran se zotavil z nárazu na magickou ochranu Edgarova sídla, takže může zaletět na věž úřadu a ohlásit existenci kamenné mísy. Alchymistka Timboktoo pak v nestřežené chvíli udeří svou holí do země a po chvilce se kolem ni začnou sbírat vdušné proudy až do podoby malého-kapesního tornáda. Takto stvořené Silfě přikáže, aby vylétla do mísy na věži a tam „foukala“. Že by i tenhle způsob byl správný? Neměla Timboktoo také něco pocítit?

Oheň ve Zbrojnici
Kdo jiný, než pyrofor Kvido se vydává do zbrojnice a po chvilce objevuje známou kamennou mísu. Po chvilce brainstormingu používá dva kameny, knot a láhev oleje na tvorbu improvizované petrolejky. Zdálo se mu to, nebo k němu po zapálení knotu promluvil hlas ohně?

Země na Úřadě územní zástavby
Posledního elementu se chopí znovu Martin a už sype hrst hlíny do kamenného poháru. I tentokrát ucítí záchvěv a spojení se zemí.

Nedoceněný Sad neustále upozorňuje na to, že jsme je nejspíš „nevypli“ všechny, ale je zbytkem tlupy umlčen-neb začínáme dost cítit, že náš čas se krátí…a hlavně, Pravdonoš je v ulicích! Lidé si o jeho průchodu městem špitají a my uděláme maximum, abychom ho při svých toulkách po městě nepotkali. Jeden nikdy neví.

cesta do Hodinové věže
Elementy tedy máme za splněné, takže teď co nejrychleji do Hodinové věže. Zorientujeme se na plánku města a bereme to hlavní třídou přímo k Radnici, nad níž se věž tyčí. Kráčíme si to rušnou ulicí a z ničeho nic přílétne několik šipek. Jsme pod frontálním útokem. Sir Thomas se teleportuje co nejdál směrem k Hodinové věži a zbytek zapadne pod hranu střechy. Evidentně po nás někdo jde a není vůbec špatný. Několik životů dole a vypadá to, že na střeše o pár domů dál se začíná čarovat. Ve vzniklém zmatku jsme se rozdělili na více skupin. Sir Thomas, teleporovaný, se vydal vnitřky budov a v jednu chvíli se málem pokamarádil s Pravdonošem. Timboktoo makala směr věž po své ose, Carnag to vzal vnitroblokem a Xaverius chráněný Sadem a taky Kvido se přískoky blíží k věži podél stěny domu. Po pár šipkách a několika bolestivých kouzlech i tato trojice proběhne domem na druhou stranu a tam, kde se vzal, tu se vzal, stojí Sir Thomas a říká „tudy, obejdeme to okolo“. Všichni tři se k němu samozřejmě připojujeme, dokonce se přidá i Carnag…jenže to ještě nevíme, že ve skutečnosti nenásledujeme skutečného Sira Thomase.

Ten se mezitím dostane až na schody do Radnice, kde se k němu přidá Timboktoo a Martin. Timboktoo, která nás viděla jít s „falešným“ Thomasem jinam ho hned informuje, ale času je tak málo, že zbylá trojice volí vstup dovnitř. Radnice je volně přístupná, ale když se vydají směrem ke vstupu do Hodinové věže, zastaví je stráže a odmítají je pustit dál. Nemají na to bohužel dostatečně vysoké bezpečnostní povolení.

V tuto chvíli náš oblíbený PJ Almi hru víceméně ukončuje a pouze chce slyšet, jak bychom dál postupovali. Ve zkratce mu Jindra teda povídá, co bychom udělali a jak a tím pro nás třetí hrací den končí. Jdeme se od-ubytovat a pak čekáme na vyhlášení. Nejprve jsou ocenění hráči všeho možného, příčemž jména vítězů se podezřele opakují. Po chvilce přijde čas na Mistrovství v DrD a my ani nedutáme. Když dojde k vyhlášení třetího místa – a my to nejsme – máme obavy, že na nás zůstala bramborová medaile. Třetí jsou letos obhájci loňského vítězství. Ale hned jak slyšíme první jméno vícemistrů ČR, víme, že se nám povedlo zopakovat spanilou jízdu z roku 2007, kdy jsme tu zcela nečekaně skončili taky druzí. Míla-Sad zaryčí vítězný pokřik a pak se nesměle zvedáme a kráčíme na pódium. Diplom pro každého, jedna stolní hra do skupiny a pak dvakrát křičíme název naší DRUŽINY VŠEOBJÍMAJÍCÍHO CHAOSU. Trochu školácké, ale umístění nás hřeje a všichni se usmíváme. Pak už jen vyhlášení vítězů a předání putovního poháru a to už skáčeme do auta a jedeme na Prahu. Zůstává jen Míla s Jarčou, kteří nelení a jdou si poslechnout celé dobrodružství vyprávěné PJi.

Tak jsme zase vícemistry ČR a jsme na to patřičně pyšní. A kdo ví, jestli jednou nebudeme při odjezdu z Gameconu nakládat i pohár pro mistry 🙂

//

Pár dní po skončení Gameconu vyšlo na vebu celé Dobrodružství s názvem Pravdonošové. Pokud by vás zajímalo, je ke stažení zde.

9 srpna, 2010 Categorized under Nezařazené

Gamecon 2010 – Den druhý

2. den

Moudrý soudce si nakonec promnul plnovous a poškrábal pleš a vydál nám povolení nejvyšší bezpečnostní úrovně – na tajné proniknutí do domu Edgara Poety a zajištění důkazů, která mají podpořit naše obvinění či hypotézy.

K Egarovi podzemím
Domníváme se, že celé město je protkáno chodbami a mohli bychom se dostat do jeho domu právě pomocí nich. Nejprve to zkoušíme přes kanalizace, dokonce nacházíme chodbu směrem k Edgarově sídlu – Carnag ji nejprve část odhází a zbytek proleze Sir Thomas jako mlhovina, ale nikam to nevede.

Sad, který cítí nemalé zadostiučinění, že včera díky kamarádšoftu s kudůkem přihrál skupině mraky podstatných indícií opět vyrazí k Vyvrhelovi a přináší OPĚT (to s ním nebude k vydržení) informaci o tom, že se semtam utíká z vězení a to rovnou do sídla Edgara Poety. Že to ve vězení menežuje Velkej Vilda a tak se rozhodneme ho navštívit. Bohužel finta se zdravotní prohlídkou, kterou se pokouší dělat sestřička Timboktoo s hlubokým výstřihem nezabere, ani následné v huňatém kožíšku kocoura Zvonečka zformované kouzlo je zlomeno ochrannou, kterou je celé vězení až na malé vyjímky chráněno. Volíme tedy plán B – nechat se zavřít do vězení a utéct směrem do Edgarova sídla.

Opět nám poslouží informace od Kudůka – a podaří se nám zjistit aktuální heslo (pomranč), pomocí kterého se dostaneme z vězení. Odevzdáváme zbraně, Thomas a Timboktoo se maskují (protože je Vilda už viděl) a už jsme zavřeni do místního vězení. Brzo se dostáváme k Vildovi a díky heslu to vypadá dobře. Jenže Vilda od nás chce, jako podmínku opuštění vězení, zlikvidovat jednoho z nočních strážných. Pod rouškou noci se teda večer na dvorku věznice utkáme s ním a jeho pár strážnými, ale pouze je uspáváme. Trocha krve na výložkách je pro Vildu, pro tuto chvíli, dostatečným argumentem. Dává nám pytle na hlavu, vodí nás chodbami tam a zpět a najednou procházíme do tajné chodby, která se za námi zavírá. Sundáme pytle a zjištujeme, že jsme v chodbě sami. Zpět se nám nechce, tak se vydáváme na cestu.

Chodba je divná, tak testujeme pasti, ale semtam něco odněkud vystřelí. Pak pokračujeme chodbou dál a čím dál tím víc se nám to nezdá. Jen díky štěstí procházíme pasti, až se chodby zmenší a zůží a máme pocit, že jsme už pod Edgarovým domem. V různých místnostech vidíme golemy pracující na alchymistických pracech, po stolech se povalují lektvary-některé z nich končí na dnech našich vaků. Po cestě nacházíme zbrojnici, takže se vybavujeme. Ve vězení jsme samozřejmě neměli žádné zbraně, jen pár otrlejších z nás si schovalo určité artefakty do tělních dutin.  Nakonec se před námi objevují malá dvířka pulsující magií – a my si říkáme, že to je minimálně zajímavé. První za kliku bere Sir Thomas a je pryč! Postupně se osmělujeme, ale nakonec se přes dvířka vydáme všichni. Každý z nás dostává do zrcadlové místnosti, kde na něj utočí jeho zrcadlová kopie. Leč rány jsou skutečné a boj nepomáhá. Někdo zrcadla rozbíjí, někdo do nich vstupuje, jiný se jich dotýká, ale nakonec se každému dostane do sytosti jeho nejstrašnějších nočních můr a fóbií. Nakonec se všichni objevujeme v temném místě bez okrajů a nestačíme se ani rozkoukat, když se proti nám zjeví obluda jak z tekutého inkoustu, která má několik rukou se zbraněmi, umí kouzlit a ta nás začne masit. Postupně zjištujeme, že část našich zbraní na ní nefunguje, zabírá většínou jen útok na dálku. Po dlouhém úsilí se nám ji povede zničit, abychom později pochopili, že obluda z nás v zrcadlové místnosti načerpala bojové schopnosti a fígle a ty nám pak vracela i s úroky. Naštěstí, narozdíl od ostatních družin, jsme se s ní mezi zrcadly moc neprali a tím ji nenadělili moc životů ani schopností do vínku.

Poté co jsme obludu zlikvidovali, dostali jsme se k východu z tunelu, kde na nás už čekal Edgar Poeta. K našemu překvapení nás uvítal se slovy, že nás už dlouho čekal, že je rád, že jsme tu dřív než Pravdonošové a že doufá, že mu pomůžeme. Vzal nás dál, naservíroval na stůl vybrané pochoutky a začal vyprávět velmi zajímavé příběhy.

Tím druhá část dobrodružství končí a my máme rozchod. Někteří (Xaverius, Martin) jdou na kutě, jiní se jdou najíst…a čekáme, zdali přijde postupová SMS. Během poledne opravdu přichází a MY POSTUPUJEME DO FINÁLE! A spolu s námi další tři týmy.

8 srpna, 2010 Categorized under Nezařazené

Gamecon 2010 – Den první

Úvod

Jen jsme dokončili jeden komplikovaný případ v našem rodnem Solnohradu a už se těšili na zasloužený odpočinek, zastavil ve dvoře centrály CVO posel na zpěněném koni. Chvíli jsme se dohadovali o co jde, ale ve chvíli, kdy si povolal šéfa, začali jsme tušit zradu. A opravdu. Představy vegetu se rozplynuly jak kouzlo lámané naším kádrovým mágem a Sir Thomas nás informoval, že za dvě hodiny vyrážímě směr – světe div se – Korálový kraj a jeho hlavní město Vodostav. Vypadá to, že dochází k vraždám na CVO, takže tenhle případ bude vyžadovat práci inkonginto-něbo tak nějak to šéf říkal. V Pěnokrasu, největším přístavu na západním pobřeží jsme se nalodili a další tři dny se houpali na vlnách směřujíc dál na západ. Výkřik „země na obzoru“ nás vyrušil z letargie a všichni jsme stáli na palubě a hleděli na bílé stěny Vodostavu a majestátný maják jak vytesaný z jednoho kusu kamene. Toto město skrývá záhadu a náš osmičlenný oddíl se mu pokusí přijít na kloub. Něco mi říká, že to nebude zrovna procházka růžovým sadem.

1. den
Pro krytí vymyslel šéf vychytralý plán, takže jen loď dorazila ke břehu a přístavní dělníci uvázali lana, na břeh Korálového ostrova vystoupila skupina obcohdníku ze solí v sestavě: ctihodný obchodník Sir Thomas Zebonožka (náš šéf, gentleman každým coulem a kádrový mág 8 úrovně), jeho synovec toho času v učení Martin Bosonožka (zloděj a kecálek), účetní Xaverius Zed (roztržítý čaroděj se strachem z větších než malých zvířat), zbožíznalkyně Helia (flirtovní alchymistka), zbožíznalec Kvido von Quindemburg (pyrofor a experimentátor na poli omamných látek a prodejého sexu) a dva tělesní strážci Sad (hraničář se svým věrným psem) a Carnag (barbar a mozek výpravy).

Sir Thomas vyrazil s částí družiny na velitelství CVO a my zbylí sbírat informace do města.

Díky lsti se nám povedlo dostat se až k Alanu Vranovlasovi, šéfovi místní CVO, u kterého jsme se měli hlásit. Byl poměrně překvapen, že jsme dorazili tak brzo, ale hned nás zasvětil do tristní situace, která v jeho rajónu panovala. Za posledních pár týdnů stačila zmizet CVO 1, CVO 2 byli nalezeni zmasakrováni v parku a zároveň ve městě došlo ke třem vraždám, jednomu zmizení a jednomu pokusu o vraždu. Ředitel První trpasličí, trpaslík Mišo Kamnamraz byl nalezen ve své kanceláři, bez hlavy. V místních lázních došlo k explozi a jejich majitel, elf Alesandro Dubovaz se od té doby pohřešuje. V parku, kde došlo později k nepochopitelnému zavraždění CVO 2 byl nalezen krol a výběrčí daní Hugo Zvon, pověšený na stromě a bez pravé ruky. Nevěstku Agátu Vlasorudou se pokusil někdo utopit a ač se mu to nepovedlo, uřízl ji levou nohu a do hrudi vyryl znamení pěticípé hvězdy. Stejnou pěticípou hvězdu bylo možné najít na tělech všech zmíněných obětí. Alan Vranovlas byl v koncích, proto na jedné straně dává dohromady CVO 3, ač ze začátečníků a amatérů, za druhé povolal na pomoc CVO z jiné země, tj. nás a za třeti, čeho jsme se báli asi nejvíc, povolal Pravdonoše – magické to postavy, jejichž výslechové metody jsou vždy fatální, ale schopnost dopídit se pravdy stoprocentní. Měli by dorazit za tři dny, a tyto tři dny nám dal Alan na to, abychom přišli záhadě na kloub.

Výzvědná akce v místní putyce se nesetkala s velkým úspěchem, pouze Kvido se stihl během pár minut sjet jednou z místních drog – tuším, že to byla Pohádka? Po hodině naštěstí účinky pominuly, takže pokračoval s námi dál. Po krátké poradě jsme se domluvili, rozdělit si úkoly. Xaverius s Kvidem vyrazili nejprve do místního hampejzu U BOubelaté Elen vyslechnout zraněnou poběhlici Agátu a později do lázní, Sad s Carnagem a Timboktoo do parku a následně do putyky nevalné pověsti a sir Thomas do První trpasličí. Vezmu to postupně:

Hampejz u Boubelaté Elen
Kvido vstupem do prostoru provoněného levnými parfémy vyloženě pookřál a hned se jal vytahovat informace s jedné místní zaměstnankyně. Po chvíli se neovládl a vzal si OPĚT neznámou návykovou látku a rozdováděn vlivem chemické přísady vyzval svou spolustolovnici k pokračování na jejím pokoji. Mezitím se Xaverius pokoušel o vážné vyšetřování a pokusil se lstí dostat se k Vlasorudé Agátě. To se mu povedlo a pokusil se jí vyslechnout. Žena byla v zuboženém stavu, vyšinutá a pravděpodobně mimo sebe. Nejprve si ho spletla s Edgarem, místním obchodníkem a svým milencem a poté z ní postupně vypadlo, že z útoku na svou osobu obviňuje právě Edgara-ač mu odpouští, zmiňovala i žlutý tulipán a čtyři okřídlené stíny, co odlétly oknem. Její rozrušení ukončilo výslech bez valných výsledků. Boubelatá Elen mluvila taktéž v hádankách, pouze opakovala, že když chce někdo moc, někdy to špatně dopadne. Kvido po sportovním výkonu vystřízlivěl a došlo mu, že nemá na zaplacení. Stresovou situaci vyřešil tak, že pomocí éterického oleje zmizel skrz zeď záchoda. Na ulici, notně otřesený, se dal dokupy s Xaveriem a mazali s informacemi za šéfem.

První trpasličí banka
Loajalita a profesionalita bankéřů v tomto ústavu nenechala Siru Thomasovi a Martinovi velký prostor k manévrování a nepovedlo se mu zjistit moc. Na místo činu se nedostal a lehká kouzla, se kterými si zahrával v kožichu svého kocoura zvonečka, bohužel díky magickému štítu budovy nezafungovala.

Park
Sad s Timboktoo a Carnagem hned po příchodu zjistili, že místo činu hlídají dva místní policisté. Už to vypadalo beznadějně, když Sad použil fintu a poslal do středu prostoru svého věrného hafana. Ve chvíli, kdy si pro něj šel a střelhbitě analyzoval stopy a sbíral důkazy, Timboktoo přihrála nevolnost a vrhla se do náruče jednoho policisty. Její dekolt ho dostatečně zabavil, takže dal Sadovi dost prostoru na to, aby zjistil, že celá bitva nedává žádný smysl. CVO 2 střílelo a sekalo všemi směry, stopy byly popletené, ale byly pouze jejich, část prostoru byla ožehlá od magických střel, ale nic, co by nám pomohlo v dalším pátrání.

Lázně
Xaverius s Kvidem se po trapasu v bordelu vydali napravit si reputaci do lázní, ale tam je vykázal vrátný. Nejlepší bude se tam vrátit po setmění, kdy budou dělníci pryč a vrátný bude klimbat.

Putyka U Vyvrhele
Místní hospoda nepatřila mezi ty vyložené přátelské a vstoupit do ní nám nikdo nedoporučoval. Přesto se tam Sad s Carnagem odvážili a nakonec se to ukázalo jako spásný moment. Seznámili se v hospodě s ukecaným kudůkem Gnómem, ze kterého během pátrání vymámili mnoho důlěžitých informací. Třeba že jako jediný přežil útok bandy, která před samotným útokem prohlašovala, „že kout pikle s Havranem se nevyplácí. Takové věci Éčko neodpouští.“ – což opět ukazuje na Edgara Poetu.

Edgarovo sídlo
Jelikož k Edgarovi vedlo mnoho stop, dokonce to byl i tajný tip Alana Vranovlase, pokusil se Sir Thomas získat audienci. Nechal tedy vzkaz, jako vážený obchodník se solí, ve kterém nabízel Edgarovi Poetovi schůzku. Pokud tento plán nevyjde, budeme muset najít do jeho kruhového sídla jinou cestu. Xaverius, který se pokusil nad sídlo poslat svého věrného havrana, ostrouhal. Havran dostal takovou ťafku od magické ochrany, že si polámal křidélka a byl rád, že byl rád. Takže tudy cesta taky nevede.

Podzemí
Dozvěděli jsme se, že pod Vodostavem vede labyrint podzemních chodeb, které na místech vyhloubila civilizace, která žila na místě před současnými obvateli Korálového kraje. Timboktoo se pokusila získat v knihovně mapu podzemí, ale zjistila, že si ji půjčil a nevrátil Edgar Poeta. Pche! V rámci náhradního plánu navštívila kancelář kanalizací a díky svým ženským zbraním přesvědčila jednoho ze zaměstnanců, aby ji podzemí ukázal. Trošku to tam smrdělo, ale zjistili jsme minimálně to, že přes podzemí se do Edgarova sídla nedostaneme.

Dohra exkurze do Hampejzu
Výsledek Kvidovy akce se donesl k uším šéfa a ten okamžitě rozkázal vrátit se do hampejzu a útratu splatit, s pár zlatými navíc. Pomohla k tomu i pověst podniku, ve kterém všichni zatím vždy zaplatili. Xaverius, lehce přikrčen, nakráčel do podniku, aby celou situaci zachránil za minutu dvanáct. Boubelatá Helen omluvu i peníze přijala a náhodou jsme zjistili, že podnik patří Edgarovi.

Martin z Boru
Ten se celý den také neflákal, ale šel si za svou teorií, že dochází k vraždám vždy na jedné rase – takže si vytipoval dvě rasy, které zabity nebyly a pokusil se je vyhledat. Do oka mu padl místní barbar – kolář a hobit-hospodský. Podplatil poflakujícího se spratka, aby je hlídal a cokoliv neobvyklého mu hlásil.

Lázně II.
Po setmění jsme se znovu vydali do lázní, kam nás denní vrátný nepustil. Sir Thomas sugescí přesvědčil vrátného, aby nám pověděl víc o výbuchu. Ten nás odvedl až před kancelář Alexandra, kde jsme zjistili, že to moc velký výbuch nebyl. V místnosti pak Martin našel tajné dveře a vstup do podzemí. Thomas tedy posílá strážce pryč a lezeme dovnitř. Postupně odhalujeme nebo vstupujeme do pastí a prosekáváme se bludištěm dál. Většina chodem je slepá, nebo na jejich koncí číhá nějaká pěkná past – jako ta s dvojitými dveřmi a sypajícím se pískem. Nakonec se dostáváme nakonec té důležité chodby, kde najdeme spečenou mrtvolu člověka a nemáme pochybnosti, že se jedná o Alesandra. Naše teorie je taková, že se zdrogoval a chytla ho schíza, takže prchal tajnou chodbou a spouštěl za sebou všechny pasti, až se na závěr do jedné z nich chytil. Z podzemí nakonec vylejzáme.

Část z nás se vrátila na velitelství CVO, stále v přestrojení, aby Timboktoo mohla analyzovat obsah žaludku zmasakrovaných CVO2. Našla v nich neidentifikovatelnou látku. Později koupila na ulici všechny tři dostupné drogy (psaníčko, pohádku i lejstro), aby mohla vše analyzovat. Vypadá to, že drogy budou hrát velkou roli v řešení našeho případu. Mimo jiné zjišťujeme, že celý CVO 3 byl otráven.

Po poradě týmu jsme dospěli k názoru, že se musíme dostat vyšší bezpečnostní povolení od místního spravedlivého soudce, takže těsně před koncem prvního dne jsme se na něho obrátili s žádostí. Trošku jsme přikreslili příběh o tom, že za vraždami může stát Edgar Poeta, že je pravděpodobně i místním distributorem a výrobcem volně prodejných drog a že drogy budou nejspíš hrát podstatnou roli ve všech vraždách. Z tváře soudce se toho dalo pramálo vyčíst a na své rozhodnutí si vzal čas do rána. Budeme tedy čekat, jestli nám povolení vydá a my budeme moci pokračovat v pátrání. Pravdonošové dorazí už za 2 dny a náš čas se krátí.

7 srpna, 2010 Categorized under Nezařazené

Mistrovství v DrD 2010

I letos jsme se zůčastnili Mistrovství ČR v Dračím doupěti pořádaném během Gameconu 2010. Naše úsilí bylo nezměrné, nasazení maximální a výsledky se dostavily. Rok 2010 zapíše do Síně slávy jména všech členů družiny, kteří společně dosáhli na druhé místo, tj. jsme znovu Vícemistry ČR v DrD! 🙂

Abyste ani vy, kteří jste neměli to štěstí se dobrodružství zůčastnit, nepřišli zkrátka, pokusil jsem se věrně zaznamenat naši spanilou jízdu třema hracími dny. Už brzy na www.dracak.cz!

GameCon from Tramis on Vimeo.